Především se zákon týká čtyř národních parků, přičemž Šumava je jiná, větší než zbylé tři dohromady a je obydlená. Dále: hrajeme si na to, že Šumava je hvozd který tam zůstal od těch dob, kdy Praotec Čech nešťastně přistál na kopečku Řípu. Tak to ale není. To oč se bojuje, je zpustlý hospodářský les, opuštěná monokultura a jen aktivista ví, jak se z kůrovcového smrku vysemení buk.
Pro mě třetí pochybnost plyne z toho, že jsem během let co se spory táhnou mluvil s řadou lidí. Odborníci v oboru lesů a dřevin označují aktivistické třeštění kolem Šumavy za nesmysl až zločin, podle své letory. No a čím míň tomu kdo rozumí, tím víc třeští.
Teď je to posvěceno zákonem.
Zaorálek bojuje
Britský soud pustil bez trestu člověka, který jiného člověka umlátil řetězem. Shodou okolností ten umlácený je Čech. Zatím jsme v tomto šíleném případě sami. Ministr Zaorálek se snaží do věci vnést jasno – ten rozsudek je tak absurdní, že by bylo třeba znát více faktů, než si uděláme úsudek. Ale kudla se vzteky v kapse otevírá, ne že by ne.
Nevím, jak jí to vysvětlit a nevím ani, zdali má smysl se o to pokoušet: Nora si myslí, že má suchý jazyk. Když vylezu ze sprchy, líže mi nohu. Včera (a zdaleka ne jenom včera), když jsme se vrátili z dešťové procházky, olizovala Garince záda. Už dávno vím, že tím chce svým bližním pomoci, chce je osušit. Dříve jsem si myslel, že má žízeň, ale tak to opravdu není. Je to dobrosrdečný pes a myslí, že má suchý jazyk.
I kdybych ji přesvědčil, že tomu tak není, že má naopak jazyk velmi vlhký, způsobil bych jí značnou újmu. Ona sama sebe vnímá jako Velkou Sušičku. Kdo je mokrý, nechť zavolá a ona přiběhne se svým sušicím jazykem a zbaví ho jeho mokrého břemene. Nora má poslání, je zde, aby sušila.
Nechám ji v klidu. Nebudu jí bourat obraz sebe samé. A už se těším, jak zítra vyjdu ze sprchy a osuší mi nohu.