Ta idea je velmi prostá. Na části území Česka mají dobrou pozici jedni a na druhé části druzí. Když se spojí, bude to ve prospěch obou. Podstatné je, že musejí nasbírat aspoň 10 % hlasů, jinak hlasy jim přidělené propadnou ve prospěch těch úspěšnějších, byť se přenesli jen přes pětiprocentní hranici. Je to ale logika našeho volebního systému, což není vůbec nijak ironické konstatování – jen věcné.
Celý ten projekt nese rysy sympatické, ale je s ním spojeno i mnoho neznámého.
Lidovci se ve svém obnoveném působení v parlamentu a vládě nezpronevěřili svému sloganu o klidné síly. Byli vidět a působili pozitivně. Jejich větší partneři v koalici se pustili do nechutné rvačky, která nemůže než uškodit jednomu i druhému. Lidovci stojí stranou a je dobře, že se nikterak nesnaží ze situace těžit. Pořád ale mají omezené zázemí, a tak i jejich úloha ve vládě je limitovaná. Což je to, oč zde běží, role ve vládě.
Také Starostové mají a upevňují si dobré jméno. Měli úspěch v krajských volbách. Slezli ze sedla mrtvého koně TOP 09 a jsou si vědomi, že v samostatném dresu by se nemuseli dostat přes laťku. Takže kývli na spojenectví s lidovci.
Potíž je v tom, že podíl na pojídání koláče přijde na přetřes hned po jeho upečení. Dejme tomu, že překonají desetiprocentní hranici. Přejme jim to, ale i sobě, protože jsou to seriózní subjekty. Mají ale jasno, jak se budou dělit o ovoce vítězství? Zatím se dohodli o rozdělení volební republiky, celé s výjimkou Prahy. Lidovci zde chtějí prosadit pana Hermana, což zavdává pochybnosti o jejich soudnosti: ono těch deset procent zisku je značné riziko, proč to riziko ještě navyšovat? Ale budiž, to jednání o lídrovi pražské kandidátky bude předznamenání o rozdělení pozic v příští vládě. Pamatujeme na osud někdejší Čtyřkoaly. Ta dojela na naprosto komické rozmíšky o prebendy v rámci poslaneckého klubu.
Ty nastávající volby budou napínavé a nezdá se, že by lidovci spolu se STAN přispěli k jejich zklidnění.
Garinka na procházce běhá po čtyřech a běhá o sto šest, jak k tomu byla zrozena. Kulhá už jenom doma. Nevím, zdali kulhá jen když se na ni někdo dívá, pak by to bylo kulhání demonstrativní. Možná kulhá dma pořád.
Buď jak buď, pan doktor jí předepsal prášky a už týden jí je pečlivě dáváme. Malý prášek dvakrát denně a velký jednou, navečer. Balíme je do plátkového sýra.
Ještě se nestalo, že by Gari tu lest prohlédla. To Nora, když dostává prášky, a stalo se to už několikrát, dokáže v tlamě vyseparovat pilulku a koutkem ji vypudit. Dělá to velmi šikovně. Dobře, že svoje zkušenosti nepředává dál. Gari je do všeho hr, do plátkového sýra i do běhání. No a ty prášky jsou do značné míry důsledek toho, jak je do všeho hr.