Pondělí 13. 3. 2017
,Ústupky Erdoganovi jsou ústupky diktatuře. Turecko opouští koncept moderní sekulární společnosti a inklinuje k islamistickému národoveckému autoritářství. Dějiny budou už brzy soudit Angelu Merkelovou za to, že ze zbabělosti předala klíč od Evropy do Ankary. A tu to máme: Erdogan si osobuje vyhrožovat Holandsku odvetou a snaží se proti němu poštvat i unijní byrokratické orgány.
Je třeba se zásadně za Holandsko postavit a turecké vyhrožování odmítnout. Což zároveň znamená, že i bruselské orgány by neměly být na pochybách o jednoznačnosti našeho postoje. Ještě lépe by bylo, kdyby se za Nizozemí postavil Visegrád. Takto by se projevila skutečná evropská solidarita. Pevný postoj v kontrastu vůči ukňouranému francouzskému kapitulantství. Ustupování diktátorovi v naději, že se uklidní, vede vždy jen k jeho větší agresivitě. Je to jako ve třicátých létech, opět se hraje o osud Evropy.
Nikdy mě nenapadlo, že se toho dožiju a je šílené, že k tomu mohlo dojít. Že nějaké Turecko bude vyhrožovat půlmiliardovému kontinentu a že je reálné nebezpečí, že si to kontinent nechá líbit. A podvolí se.
Nora pod dekou
Neděle odpoledne, Ljuba v ateliéru, já sám doma s pejsky. Chvíle k odpočinku, pěkně po obědě. Kanapíčku, přes oči si položím pejskovic plyšáka, krokodýla od Vaška Větvičky (pořád jho ještě neroztrhaly, Vašku, a že je to let!). Nemůžu usnout. Do toho ťap, ťap, Nora se jde podívat, co dělám. Dělám že nic nedělám, dělám spáče, ale nespím. Prostě ležím a čekám, až pes otrava odejde. Odejde. Přemýšlím, estlio zase přijde. Přijde. Snad odejde. Odejde. Ale za chvilku tu bude znovu. Takže poodhrnou krokodýla a pozvu Noru ke mně pod deku. Je to na omak tuhé kostnaté těleso, takový vyběhaný ohař. Polohu hledá na desetkrát. Pak vytuhne.
No a stačí dvacet minut a oba se probudíme a lomcuje námi energie (Norou MNOHEM víc) a jdeme na procházku. Dole nás čeká Gari. No konečně, říká její pohled. Kde jste byli tak dlouho? Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz --> |