Andrej Babiš musí do konce června rozdat na charitativní účely jednapadesát milionů. Termín musí stačit, protože pak by se peníze počítaly do nákladů na kampaň do sněmovních voleb. Takže je tady jasný dramatický moment – časový limit. Phileas Fogg musí objet zeměkouli za 80dní a James Bond musí vypnout časovač atomové bomby dřív, než digitální minutka přeskočí z jedničky na nulu, načež začne štěpná řetězová reakce.
Ono se řekne, rozdat jednapadesát mega. Ale komu?
Je mnoho způsobů, jak to udělat. Třeba: zájemce vybavit basebalovými pálkami, zavřít ve vypuštěném bazénu a 51 zbylých by dostalo po milionu.
Nelíbí? Tak jinak: Podávají se supliky a je někdo (kdo to bude?) kdo je bude zkoumat a posoudí míru potřebnosti (jak) a a podle toho peníze rozdá.
Jak bude probíhat procedura? Mají odmítnutí právo na námitku? Kdo bude kontrolovat toho rozdávajícího, zdali se něco neulil nebo zdali se nenechal podplatit?
Myslím, že tohle rozdávání peněz je druhý nejhorší Babišův nápad od chvíle, kdy se rozhodl, že bude zároveň politik a mediální magnát.
Každopádně bych byl na ten film zvědavý, mohl by být něco jako Hoří má panenko 2.
Úspěch by byl zaručený, i když i ten bude záviset na výsledku voleb.
Ven už Gari chodí naboso, tedy bez fusekle na poraněné noze. Nicméně si ji šetří a běhá vesměs po třech.
Dřív, za zdrava, to na procházce bylo tak, že Nora cupkala po cestě a Gari vbíhala do křoví, aby se podívala, jestli se tam neroztahují nedovolení kosáci. Když ano, kosák vylít a obě dámy pak běhaly kolem křoví a kosák si z nich dělal srandičky.
Teď se karta obrátila. Na cestě zůstává Garina a o kosáky se stará Nora.
Ve výsledku je to ale stejné: kosáci si z nich obou dělají srandičky.