Středa 25. 1. 2017
,Jiří Pehe ve svém komentáři rozvíjí vizi, co by se stalo, kdyby i ostatní státy následovaly Trumpova deklarovaného příkladu a krom America First by tu byla spousta takových firstů a „kde by v takovém báječném (staro)novém světě nacionalismu bylo Česko, si lze zhruba spočítat“, píše. V tom s ním souhlasím, lze to spočítat dokonce velmi snadno: bylo by na tom tak, jak je dnes. Autor připomíná, že v tomto staronovém světě by mělo spojenectví stejnou váhu, jakou mělo to československé s Francií v době Mnichova. Ale tak je to i dnes. Na rozhodování v rámci unie nemá Česko vůbec žádný vliv. Svědčí o tom vývoj kolem imigrační vlny: Česku byly nařízeny kvóty a basta, názor vlády a už vůbec ne názor občanů hrály nějakou roli. Že se redistribuce imigrantů nekonala je důsledek toho, že Česko má výrazně chudší systém sociální podpory a jeho atraktivita v konkurenci s Německem nebo Švédskem je nulová. Nás chrání chudoba zaviněná nejdřív nacistickou, poté komunistickou diktaturou.
Podstatná je naprosto shodná legitimita konceptů – centralismu a decentralismu, zde konkrétně konceptu Evropy federalizované anebo Evropy koncipované jako Evropa národů. Ani jeden, ani druhý koncept nejsou takzvaně správné. V toku času se tak či onak osvědčují nebo neosvědčují, prosazují nebo neprosazují. Teď sílí ten koncept národní, tedy decentralizovaný, prostě proto, že ten evropsky centralistický se katastrofálně neosvědčuje, výkon upadá, nespokojenost roste.
V rámci demokratického státu se taková situace prostě řeší volbami. Bohužel, Evropské unii tyto mechanismy chybí, důkazem je třeba ten fakt, že evropské vedení nepadlo po brexitu, třebaže za něj nese absolutní zodpovědnost. To je krajně znepokojivé a jako Evropana mě to znepokojuje mnohem víc, než povyk Donalda Trumpa „America First“. Síla demokratického systému je v jeho pružnosti, tvárnosti, schopnosti vnitřní obměny. Deficit demokracie Evropské unie dovedl kontinent do absurdní situace, kdy jsou nadcházející národní volby vnímány jako příchod nějakého tajfunu na Filipínách.
Světýlka
Ljuba koupila pejskům svítící obojky. Já docela rád zapomenu, večer s nimi vyběhnu bez obojků, jako včera. Chodíme jen kolem bloku, docela městská procházka, z jedné strany domy, z druhé strany ale škarpa a křoví a vysoké traviny, pejskům se tam líbí. A najednou, v dálce vidím červené světýlko. Že bych zapomněl zapomenout? Nikoli. Byl to pejsek též osvětýlkovaný, leč zdrhnutý pánovi a náramně se s našimi pejskyněmi kamarádil. Byl odchycen a dostal vypucovanou. Dnes večer jsem ale zapomněl zapomenout, čili jsem nezapomněl a obě dámy zářil. Nora jako modrá tečka. Gari jako červená čára.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz --> |