Středa 18. 1. 2017
,Náš ministr zahraničí Lubomír Zaorálek pohrozil, že unie zavede reciproční, tedy odvetná opatření, pokud bude Británie regulovat počet příchozích z kontinentu. Ono je to všechno hodně absurdní – Britové rádi bědují nad počtem polských instalatérů a moc si nelámou hlavu, kdo jim bude opravovat hajzly; ani si tím hlavu lámat nemusí, protože polských instalatérů je (snad – nebydlím tam) dost. Přitom problém je v rozmařilém sociálním systému, který na ostrovy přilákal kobylková mračna darmožroutů a ti dokonce ani na ostrovech nemusí být, pastvu jim Britové posílají domů. Ale i Britové mají své nedotknutelné posvátné krávy a sociální systém je jednou z nich.
V projevu Mayové probleskla jedna zajímavá poznámka – premiérka řekla, že coby členskému státu unie Británii nevzkvétal obchod.
To je zřejmě absolutní jádro problému. V unii prostě nevzkvétá nic, protože na vzkvétání není zaměřena: soustřeďuje se na řízení počasí a organizaci záchodků pro muže, kteří se cítí býti ženou a naopak, kdežto průmysl a obchod je cosi trpěného, podezřelého a vlastně zavrženíhodného. Velmi nelibě nesu, že se tomuhle bláznění říká liberalismus. Tento pojem souvisí se svobodou, kdežto to, co se dnes liberalismem nazývá je soustava šikany a lži.
Leč, zpátky k tématu. Závěrem podotknu, jak by bylo opravdu pikantní a dnešní šílené době odpovídající, kdyby Británie nakonec ty polské a české a všelijaké další instalatéry vyhodila a nadále by trpěla, jak příval příchozích z jejích bývalých kolonií vytváří no-go zóny v jejích velkých městech, vybudovaných v době, kdy se lidi soustřeďovali víc na práci než na genderové otázky. Vyjadřuji tuto vizi podmínečným způsobem, ale v jádru si myslím, že to tak nějak dopadne. Zdaleka se neblbne jen v Německu.
Jak se to mohlo stát?
Jedu takhle po ulici a hele, běží prase. Ani holé, ani moc chlupaté, tak středně chlupaté, zřejmě uprchlé. Nadjel jsem si ho, abych ho vyfotil mobilem a jak tam si s ním z okna povídám, přijelo auto, z něho vyskočila mladá paní provázená holčičkou a snažila se prase nějak dirigovat. Dala najevo, že by moji pomoc uvítala. Vyskočil jsem a ona bědovala, že je to Julinka a že ona nechápe, jak se to mohlo stát, že takhle běhá po ulici. Prvotní idea byla taková, že ji naložíme do kufru, ale prase nám dalo najevo, že je to idea velmi pošetilá. Nakonec se mladá paní dovolala svému tatínkovi, ten přijel v doprovodu kamaráda pikapem, naložili Julinku na korbu a odjeli s výkřiky „jak se to mohlo stát“. Rozloučil jsem se a jel svou cestou: mířil jsem do Černošic k mému kamarádovi, malíři Zhoufovi. Dojel jsem bez příhod, kamarád mi uvařil kafe, seděli jsme v kuchyni a klábosili, načež zvonek. Byla to sousedka a vlekla uprchlého Zhoufovic psa. Prostě, zdrhnul. “Jak se to mohlo stát!“ bědoval Zhouf.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz --> |