2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

Srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.

Pondělí 23.5 2016,

  • Nizozemský parlament podpořil odebírání občanství islamistům
  • Na závěry o stavu právního státu v Polsku je brzy, říká Zaorálek
  • Zastupitelský úřad v Damašku hájí misi českých vojáků na Golany
  • Vyšetřovatelé popřeli zprávu o výbuchu na palubě letadla EgyptAir
  • Pro ČSSD byl ve sporu o Lidový dům partnerem Altner, řekl Zeman
  • Poslanci přehlasovali Zemanovo veto školského zákona
  • Herman neuspěl u soudu ve sporu o odvolání z čela ÚSTR
  • Policie opět vypudila neomarxisty ze žižkovské Kliniky
  • Počasí v Praze: oblačno, 22°C, odpoledne déšť
    
 border=
    Povinná matika u matury
    Je to jeden z nejpodivnějších sporů či zádrhelů naší doby. Tahanice kolem maturit nemá konce. Zdá se, že se to hodně zamotalo, nejspíš proto, že do klubka sahalo příliš mnoho praciček. Maturitu mistrovsky popsal Jaroslav Žák ve študácích a kantorech. Popisoval první republiku. Já maturoval v roce 1962 a bylo to prakticky stejné. Měli jsme tři povinné předměty, češtinu, matematiku a ruštinu, plus jeden volitelný, já si vybral dějepis. Celý poslední ročník jsme procvičovali to, co pak bylo u maturity. Kdo nebyl blbec a lenoch a v horším případě kombinace obou, pak si o svatém týdnu látku zopakoval, místo aby se válel na plovárně. Pokud to udělal, maturitou prošel jako nůž máslem. Každá vysokoškolská zkouška je mnohem obtížnější, než celá pitomá maturita i s matikou. Bylo to tak.

    Proč bylo toto nutné zničit naprosto nechápu. Coby pilný posluchač rozhlasu sleduji debaty činitelů a odborníků. Nerozumím vůbec ničemu. Proč je nutné hnát děti povinně do školky? Jaký je to šílený nesmysl, tahat mentálně postižené děti do krutého kolektivu školní třídy, jen proto, že si to vysnili progresisté ve svých konceptech na vytvoření světa všeobecného dobra? Kdo příčetný může pochybovat o tom, že je matematika důležitá pro rozvoj intelektu? Tedy, matematika... Vždyť to byly v podstatě jen snadno naučitelné počty, to co bylo u maturity.
    Prezident nový zákon vetoval a sněmovna ho přehlasovala. Prezident tedy byl poražen. Skutečným poraženým jsou ovšem děti a mládež, bičovaná opakujícími se vlnami nesmyslných reforem, až rozum stříká kolem. A ty trvají už padesát let, není to jen výmysl poslední doby.

    Pokuta za vstup do lesa
    Když už jsem se zmínil o tom rádiu, v úterý dopoledne na Plusu debata pro a proti kolem nového lesního zákona, kdy hrozí až šedesát tisíc pokuty, když půjdete do lesa na houby. Debatovali pán z ministerstva, které si to vymyslelo, a pán od zemědělců. Ten dovozoval, že v určitém případě pokutu může dostat i majitel pole (=honitby, všechno je honitba), když se půjde podívat, jestli mu jeho dělníci dobře pracují. Pán z ministerstva oponoval, že to tak není. Oponoval, ale nepřesvědčil. Ale budiž, zákony se píší proto, aby nikdo nevěděl, na čem je. Něco ale z pána z ministerstva přece jen vypadlo. On chlácholil, že se nemáme bát a že ty zákazy jsou sporadické, že jich bývalo tak čtyři do roka a teď to na celé ploše republiky stouplo na sedm.
    Sedm zákazů! Proč tedy je potřeba ten zákon novelizovat, když se týká tak marginální věci? Buď z nás dělají blbce, nebo je to celé blbost.
    
 border=
    Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
    
 border=
    Podger v garáži
    Ani dnes nebude žádná psí příhoda – byl jsem totiž v garáži! Ano, měl jsem cosi na vyřízení ve městě, tudíž jsem z naší vísky odjel autem a zaparkoval v několikapatrové garáži. Několikapatrové, takže už tušíte. Ještě dodám, že jsme jel na doraz, protože před odjezdem jsem byl v lese s pejsky a Nora někde objevila zdroj toho zeleného smrdutého a vyválela se v tom a tím šamponováním a omýváním jsem ztratil drahocenných deset minut. V té garáži jsem tudíž byl jaksi v chvatu, navíc byla celá obsazená, spíš zamluvená na každém místě byla rezervace. Zaparkoval jsem tedy na pár facek, na takovém místečku v kotě za nájezdem, nebylo to regulérní místo, spíš plac s pruhy. Prý se tomu říká „parkovat na Pražáka“.

    No a pak jsem vyřídil co měl a jdu do garáže pro auto – měl jsem v paměti, že jsem v třetím podlaží. Nebyl. Kde ale je to auto, nade mnou nebo pode mnou? Jak tak dumám, zastavilo u mě auto a tam mladá dáma a jestli prý bych nevěděl, jak se odsud vymotat, že nemůže najít exit.

    Spásný nápad: ona mě proveze podlažími, společně najdeme moje auto, já odjedu a ona se postaví na moje místo.
    Tak se i stalo. Rozloučili jsme se, já odjel a ona zaparkovala na tu zebru. Stylem „na Pražáka“, přestože to byla Slovenka.