2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 26.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.

Víkend 2.-3. 1. 2016,

  • Papež burcoval proti lhostejnosti a falešné neutralitě
  • Útoky v Mnichově prý plánovali teroristé z Iráku a Sýrie
  • Kreml vidí Ukrajinu jako "dlouhodobé ohnisko nestability"
  • Porošenko viní Rusko z ekonomické agrese, prý ale neuspěje
  • Lidé na Krymu prý budou raději potmě než pod diktátem Ukrajiny
  • Muslimský vrah zastřelil v Tel Avivu dva lidi, osm dalších poranil
  • Zvyšují se penze a minimální mzda a mění se silniční pravidla
  • Z vojenského újezdu Brdy se stala chráněná krajinná oblast
  • Počasí v Praze: zataženo, 3 °C
    
 border=
    Vjíždíme do roku 2016
    Včera jsme do něho vstoupili, ale také vjeli. Dálniční známku teď máme kulatou, to jistě usnadní kontrolu, protože sám tvar známky upozorní na její aktuálnost nebo neaktuálnost. Podle policejní statistiky ale zahynulo na silnicích o 40 lidí víc, než v roce 2016. To je špatná zpráva, o něco lepší pak ta, že pořád je ten rok 2015 podstatně lepší, než bývalo u nás zavedeno – počty klesají od roku 2008. Velmi dobře, že neprošel nepochopitelný nápad zvýšit na některých úsecích dálnic rychlost na 150 km/hod. Český řidič aby si oči vykoukal, jak se mění předepsaná nejvyšší rychlost – jedete, a je tam 50, o dvě stě metrů 70, pak zase 50, pak čtyřicet... České silnice jsou značkami oplechované. Některé značky se od prvního mění – ministerstvo dopravy škrtnutím pera rozšířilo dálniční síť prostě tak, že místo rychlostní silnice je z toho dálnice. Je to dobrá zpráva nebo špatná? Na rychlostní komunikaci byla předepsaná rychlost max 110 km/hod, kdežto na dálnici je to 13 km/hod. To zrovna nesouhlasí se snahou o snížení počtu nehod. Za změnou barvy cedulí je i české lišáctví. Při vyjednávání zahraničních investic jsou dálnice stěžejní bod, vysvětloval někdejší ředitel ŘSD Brunclík. Takže stát, místo aby efektivně dobudoval dálniční síť, přebarví cedule. Ale to už patří k českému politickému i ekonomickému folkloru. Nenechme se tím rozčilovat a do roku 2016 vstupme s úsměvem. A pokud do něho vjedeme, pokusme se nenabourat.

    
 border=
    Jak jsme se báli rachejtlí
    Ono tedy jak kdo, já s Ljubou docela málo, Gari o něco víc a Nora hodně. Silvestra jsme pojali pochodově, z domova jsme vyšli v deset, v 10.45 jsme byli v Olešku před hostincem U hada. Tam se připojili další pochodníci a společně jsme pak putovali do Davle do pizzerie Grado. Po obědě zpátky, Zlatým údolím zase nahoru do Oleška a pak už volněji, od jedné návštěvy k druhé. Pejskům se to moc líbilo, ale odpoledne, jak začalo padat světlo, bouchly první petardy. Od té chvíle se Nora stala přínožním pejskem, nehnula se ze svého stanoviště vždy mezi Ljubou a mnou. Gari se bála, jak řečeno, míň, ale taky se nevzdálila na víc než deset metrů.

    No a když to pak kolem půlnoci vypuklo, to už jsme byli zalezlí, a Nora po dlouhé době opět měla svoje místo pod deko. Gari zůstala statečně ve svém pelechu, ani nedutala, pořádně zakuklená pod svou pokrývkou.

    No a ráno? Báječná nálada, běhání, čmuchání. Nikde žádná rachejtle!