Pátek 4.12. 2015
,I kdyby ten šílený komunistický režim měl padnout, tak ať jsou nadále Koreje dvě, ať spolupracují, ať se lidé poznávají a cestují a stěhují se, ale ať se ty dva státy nesjednocují! Sjednocení by vytvořilo ze Severokorejců zoufalé společenství občanů druhé kategorie, kteří by si trpce uvědomovali hloubku propasti, v níž se ocitli, a strmost stěn je obklopujících.
Naštěstí pro paní Pak Kun-hje i pro Koreu není sjednocení na pořadu dne. Naopak na pořadu dne je štěpení Evropy. Část evropské politické elity vyhrožuje prostřednictvím holandského ministra Jeroena Dijsselbloema vyhozením vzpurné čtyřky za schengenské dveře. A když ne celou Čtyřku, tak třeba Řecko: to má do půle prosince vyřešit ostrahu, jinak poletí, i takový nápad tu je. Je to něco takového, jako když rudý komisař Hašek nařídil obyvatelstvu města Bugulmy, že se do tří dnů musí naučit číst a psát. Podobně veselý nápad, však také pochází ze stejné invenční dílny jako idea, že se Evropa stane do deseti let nejprogresivnější ekonomikou světa a teď zase že zachrání planetu před klimatickou změnou.
Visegrádská skupina se proti holandskému vyhazovači vymezila, což ovšem neznamená, že rozkol nebude pokračovat. Podstata je v rozdílné optice nahlížející imigrační problém. Předáci Visegradu znepokojeni sledují invazi, kdežto na západním křídle převládá pohled iluzivní a pokračuje zde lhaní si do kapsy. Problém je v tom, že brýle mámení nelze jen tak odložit. Reálný pohled vyžaduje jiné oči a ty musí být v jiných hlavách, než jsou ty, které vytvářejí především německou politiku.
Zaujalo mě
Turci na oplátku obviňují Rusy, že kšeftují s Islamským státem. Kde je tedy pravda?
Nejspíš je to tak, že s ním kšeftují všichni. Jinak by přece musel už dávno chcípnout.
Ty di pryč
Včera jsem vzal holky na procházku za Okrouhlo. To je naše sousední vesnice, je tam kilometr dlouhá polní cesta k lesu, pak se jde podél lesa zase kilometr a třetí kiláček vede lesem zpátky k autu. Holky se vyběhají a já je mám pořád na očích, drobátko nám zvlčily za tu dobu, co jsme byli pryč. No a hned na začátku procházky se k nám přidal tuláček. Pejsek barevně příhodný, taky v podstatě bílý, tmavě flekatý, veselý, běžel by s námi k lesu. Nora by nebyla proti, zato Gari zasáhla. “Ty di pryč, tebe tu nechceme, grrr...“
|