Úterý 13. 10. 2015
,Opak je pravdou. Získal si nemalou – ale nikoli rozhodující – podporu tím, že nasliboval jiný styl. Svým sloganem o firmě propagoval vizi účelného jednání bez vedlejších zájmů s ohledem na jasně vymezené cíle souhlasné s obecně sdílenými potřebami. Posměváčkové zkreslovali ten výrok v tom smyslu, že si Babiš chce vzít stát na befel a postavit ho do haptáku.
No a vida, čas běží, účelné jednání s ohledem na jasně vymezené cíle se vytratilo a místo toho jsou snahy postavit stát do haptáku a vzít ho na befel.
Oni jsou skutečně nepoučitelní. Hazardový Valenta, místo aby si hleděl svých kšeftů, se nechal zvolit senátorem a lidi byli tak hloupí, že ho zvolili, a on byl tak hloupý, že lezl na balkón ve sněmovně, zrovna když se zákon o hazardu projednával. To je čin tak pochybný, jako když si Babiš koupil noviny. Ani jednomu, ani druhému to není k užitku a je to snadno zneužitelné a obratitelné proti němu samotnému. Proč to ti lidé dělají?
Nejspíš to bude tím, že kdo se dá na politiku, tak začne uvažovat nějak úplně jinak.
Výsledek je ten, že vláda, která měla našlápnuto na to stát se nejúspěšnější polistopadovou vládou, má trhliny a její rozpad je daleko méně nepravděpodobný, než byl dejme tomu před čtvrt rokem.
Podnikavost ano, rozumu méně
Opravují nám vrata. Místo dřevěných výplní tam jsou jen lepenkové desky a ty jsou spíš na – na co vlastně? Na okrasu určitě ne. Úhledná kovová vrata s papundeklovými výplněmi rozhodně nelze klasifikovat jako krásná vrata. Ani jako obrana proti vetřelcům lepenka neposlouží. Spíš je to tedy jakási symbolika, je to sdělení, že tady jsou vrata, toho času více méně virtuální. Gari takové jemnosti nevnímá. Ta vidí díru, proklouzne skrz, ocitne se na ulici. Chvilku je nadšená, ale pak ji to táhne domů. Nic by nebylo snazšího, než se vrátit dírou. Díra je, nebo bývá, oboustranně prostupná a naše vratové díry jsou stoprocentně prostupné, dalo by se říci vratné. Jenže Gari se postaví k vrátkům, těm důkladným, s dřevěnými výplněmi, a upírá očíčko škvírou, kdy si někdo všimne její absence a přijde jí otevřít. No jo, vždyť už jdu, Gari, jen to dopíšu. |