Středa 7. 10. 2015
,Za paní Michalákovou se postavil premiér i ministr zahraničí a ministryně sociálních věcí a prezident horuje pro odvolání velvyslance. K vyhlášení války dojde až příští týden, až rozhořčení ještě více vykypí. V modřanské marině se už chystá výsadkové loďstvo.
Slyšíme, že u zdroje problému mělo jít o nějaké zneužívání a že soudy žádné zneužívání nepotvrdily, tudíž k němu nedošlo.
Barnevernet tvrdí něco jiného a bohužel nevíme, co tvrdí, protože Barnevernet to nikomu nemusí říkat.
Zdá se totiž, že v severských zemí lidskoprávnismus dosahuje leckdy až obludných rozměrů. U nás se stalo, že ředitel dal žáku grázlovi pohlavek a musel se poroučet. V Norsku by ho nepopravili, ale jistě by s ním jaksepatří zatočili. Vize Ray Bradburyho z padesátých let se zvolna naplňují, až na to, že on předpokládal, že ta tyranie přijde zprava a ona, jak už to tak bývá, přichází zleva.
Jaké z toho plyne poučení? Pokud chci v Norsku či Švédsku žít, musím ty lidskoprávní svérázy vzít na vědomí. Já bych to nedokázal a je to jeden asi z pěti set padesáti důvodů, proč se tam nestěhuju. Když se tedy někdo do Norska nalepí, musí počítat s tím, že je to tam všechno jinak. Nám to může připadat na hlavu, oni si v tom libují.
Pro paní Michalákovou je to tragédie. Bude se odvolávat a bude se prodírat dál tou byrokratickou džunglí. Jednoho dne bude onen ukradený syn plnoletý a ani Barnevernet jí nezabrání, aby si s ním popovídala.
Bude to ale v norštině.
Ťapičky
Je to něco jako přírodní zákon: jakmile se někde betonuje a motá se kolem toho pejsek, dříve či později se v ploše čerstvého betonu objeví otisky. No a vidíte, u nás se včera betonovalo a ani Gari, ani Nora se do betonu nepodepsala. Dalo to hodně práce. Betonovací pánové si svoje betony hlídali, Ljuba pejsky hlídala, já je hlídal. Byla to jakási betonovací totalita. Výsledkem jsou neporušené betonové patky pro nový přístřešek pro auto. Výsledkem je i tak trochu smutek. Co je to za beton, když je bez ťapiček! |