Čtvrtek 1. 10. 2015
,Zklidnil se jistě syrský prezident Bašár Asad. Moskva mu poskytuje letectvo a časem jistě i vojáky, takže zhroucení jeho režimu hned tak nehrozí. Na uklidnění situace ale může věřit jen nenapravitelný optimista, a optimista v syrské věci je opravdu sněžná vrána. Jakýs takýs optimismus vyvolávaly zprávy o nasazení kontaktní skupiny a o jednání znepřátelených stran v Ženevě. Superoptimismem zato překypoval Miloš Zeman, který se po newyorské návštěvě cítí být králem zeměkoule a hlásá kolem sebe, že se blíží okamžik podpisu Pražské deklarace ukončující syrský bratrovražedný boj.
Pravda, bylo by pěkné, kdyby se to splnilo a Pražská deklarace by podepsána byla.
Naskýtá se ale zásadní otázka: kdo by šlohnul podepisovací pero?
Zaprášení pejskové
Ano, uhodilo na nás sucho. V tuhle roční dobu by pejskové měli být od bahna. Jejich bříška by měla pokrývat kůra bláta a kýbl a mokrý hadr nechť stojí v každé psí předsíni. Je tomu jinak. Gari s Norou zvedají oblaka prachu, když se vzájemně honí po poli. Při svých ňafacích potyčkách občas mizí v prašném oblaku. Zdá se mi, jako by sama půda měnila svoji podstatu, jako by se rozpadala, rozmělňovala, přetvářela se do podoby pudru. Vyrůstal jsem na vesnici, na vsi starého typu, kde ještě lidé měli svoje políčka a orali na nich koňským nebo kravským potahem. Naše sousedka, babička neboli babí Pokorná, jako bych ji slyšel, při meteorologických anomáliích bědovala: to bude hladu! Odvykli jsme si bědovat. Spíš říkáme: bude dobré víno. A pejskové běhají, sucho nesucho, a je jim jedno, že víří prach. |