Čtvrtek 10. 9. 2015
,Je to něco, čemu se říká think tank, tedy těleso na přemýšlení. K iniciativě se připojili i mnozí autoři z Neviditelného psa, jako kupříkladu ekonom Pavel Kohout i moje maličkost. Základní informace jsou na webu zde. Iniciativa se deklaruje jako nepolitické sdružení, které chce na odborné úrovni zpracovávat podstatné otázky: právě to podstatné je zaklíčováno v názvu. Podle Paretova principu způsobí přibližně 20 příčin 80 procent důsledků. Takže na to podstatné je třeba se soustřeďovat. Iniciativa chce fungovat jako inspirátor politických špiček. Výstupy mají být věcné a argumentačně podpořené, to je její ambice . Je to společenství otevřené – vítáni jsou všichni, kdo by rádi přispěli svou troškou do mlýna a mají co přinést.
Na té první schůzce jsem hrstičku do mlýnice nabídl:
Cestou autem do Dejvic jsem zaslechl v rádiu citaci projevu kteréhosi bruselského papaláše, že si my (Češi, Maďaři, Slováci, Poláci) myslíme, že je Evropská unie nějaký bankomat.
To je hodně příkré osočení, v očích zmíněného pána jsme tedy parazitující pakáž, doprošující se Jeho milosti.
Takže námět pro think tank: jak je to s tím bankomatem? Náš průmysl je z velké části v rukou západního kapitálu, stejně tak bankovnictví. Pádem železné opony se otevřel východní trh s devadesáti miliony konzumenty. Ti kupují západní zboží do té doby nedostupné. To přináší bankomatu další benefity.
Závěrem, námět pro think tank – nebylo by zajímavé zjistit, jak to vlastně s těmi profity je? Každopádně stojí iniciativa 2080 za pozornost a budeme její aktivity na Neviditelném psu podporovat a sledovat.
Když...co a kde?
Když tak co? Když tak kde? Když tedy rozžvejkat, tak tužku. Jakou? Fixku. Jakou fuixku? Permamentku. No a kde žvejkat, když žvejkat? Na světlém koberci. Toto jsou zásady zcela vžité jedné chlupaté hlavě. Když jsem odpoledne přišel domů, střapaté chlupaté hlavy tam byly dvě. Nemusím dlouho přemýšlet, kdo byl ten žvýkač a komu přičíst zásluhu za modrý flek na světlém koberci. Dokázat to ale nemohu. V detektivce bychom řekli, že je to záhada (bohužel) otevřeného pokoje. |