Pondělí 7. 9. 2015
,V tomto ohledu nelze prezidentu Zemanovi upřít racionální přístup k věci. Je sice pěkné volat vzrušeným hlasem, Zemane, jak se ti kráčelo po půdě nasáklé krví nevinných lidí, ale neplyne z toho nic než dobrý pocit spravedlivého hněvu. Jiná je diktatura severokorejského typu, kde komunističtí nabobové žijí v přepychu (jak ukazují satelitní snímky) a národ doslova mře hladem, a jiná je diktatura čínská, která se během historicky vzato mžiknutí oka vzpamatovala ze středověké bídy, kam ji uvrhlo třeštění Mao Ce-tunga, a stala se druhou nejvýznamnější ekonomikou světa. Čína má za sebou nekonečné občanské války a vnitřní rozbroje procházejí celé její dějiny. Pevná ruka imperiálního typu je schopná obyvatelstvu zajistit blahobyt. K tomu pak lze dodat už jen to, že západoevropské stále ještě oficiálně vedené velmoci sice na půdu zbrocenou krví své papaláše neposlaly, ale nadále s Čínou obchodují o sto šest.
První čínský krok je vcelku skromný, snad až krtečkovsky. Firma CEFC si koupí fotbalový klub Slávie, nějaké nemovitosti, kus Lobkowitzova pivovaru a kus ČSA. Zajímavá je akvizice Médea Group a Empresa Media. S Medea Group mám spojené komerční začátky Neviditelného psa, ještě před prasknutím iternetové bubliny, kdy to byl komerční podnik. Je to dnes veliká marketingová korporace a čínský zájem o tuto sféru je hodně pozoruhodný. Možná ještě více zajímavá je ale akvizice v Empresa Media. Tato skupina totiž vydává prestižní týdeníky Týden a Instinkt, čili politická média. Jakpak se asi budou chovat čínští majitelé českého média? Když Mafru spravovali Francouzi, šlo jim jen o peníze, pak ji prodali i s MF Dnes a Lidovkami Němcům a ti měli stejný kulatý zájem. Dokud byla MF Dnes francouzská, nikdo se nešklebil nad MF aujourdhui, zato na téma MF Heute padalo hodně vtipů. Bude předmětem pozornosti a obav čínský Týden?
Zase ta Gari
O víkendu jsem byl doma sám s pejsky, Ljuba s Annou a kamarády byly na výletě v Mikulově. Udělal jsem spoustu práce a kolem toho vznikne spousta, abych tak řekl, vedlejších produktů, takže telefonát „už jsme na cestě“ je něco jako poplach vyššího stupně. Ale z Mikulova cesta dlouhá, takže jsem vše uklidil, ustlal, umyl a k pořádku přivedl. Pejskové mi pomáhali ze všech sil. Oni jsou nadšení jakoukoli činností a nepoznají, že uklízení je cosi, co nepatří mezi priority v seznamu mých aktivit. Závěrem jsem kutil cosi na zahradě, opět za psí asistence, načež slyším auto, jdu se podívat, ano, přijíždí červená Honda, klapnou dveře, Ljuba vystupuje. Jistě jsem nečekal, že uslyším „ty tady máš ale pěkně uklizeno“.
Na zatracená Garina využila nějaké chvilky a proklouzla dvířky, asi když jsem nesl pytle do tříděného, a od té doby obejdovala před vrátky. Jak to, že jsem měl pocit obou psů?
|