Úterý 25. 8. 2015
,Všimněme si ale, že i v Jihoafrické republice nebylo jednoduché toho člověka usvědčit a podle svědectví novinářů se prokurátor radostně objímal s vyšetřovatelem. Jihoafrická policie na něj prý má desítky dalších kauz, ale zdráhá se s nimi vyrukovat, dokud nebudou posichrované na beton.
Ve světě, kde občan má takřka nulovou ochranu svých práv, těší se maximální ochraně práva grázl. Tohle jsem si říkal při pohledu na amatérský záběr, pořízený při pátečním přemožení marockého teroristy statečnými občany. Zadržený muž má už svoji advokátku a petrodolary jistě brzy obstarají ještě vyšší právní šajbu. Advokátka už ví, že muž nechtěl nikoho postřílet, kulomet našel v křoví, chtěl jen loupit (záhy se ukáže, že z hladu svého, ale spíš svých plačících dětí) a pak vyskočit z vlaku, až byl nabyl dost peněz na ukojení hladu dětí.
Stateční občané ho polapili a na videu je vidět, že ho svázali do kozelce. Což je očividné porušení základních lidských práv. Stateční občané dostal Čestnou legii, ale nepochybně je čeká pěkný průser. Polapenec bude prohlášen za pronásledovaného deprivanta a oběť násilí – nota bene – ze strany vyžraných amerických vojáků na dovolené.
Před lety u nás v sousedství jeden pán načapal v bytě zloděje. Nafackoval mu, svázal ho do balíku a takto svázaného vyvlekl na chodník, aby tam počkal na policejní hlídku.
Jejda, ten si do odsral!
A to měl ještě štěstí, že lupič u nás v ulici nebyl cikán. Ve Francii polapený muž je Maročan. Takže rasový podtext je tu zjevný.
Petentům už se jistě třese ruka nad tužkou, aby proti tomuto aktu zvůle ostře protestovali.
Že je to sci-fi, co tu zase píšu?
Uvidíme za týden, za dva, nejdéle za měsíc.
Nedivil bych se, kdyby to bylo za dva dny.
Kanapíčko
Ljuba onehdy potkala paní doprovázející pejsánka velikosti autobusu. Moc vám děkuju za radu, povídala ta paní. Ljuba se podivila, o jakou že radu šlo. No a pak se vše vyjasnilo. Potkaly se před čtvrt rokem a paní bědovala, že ten pejsánek velikosti autobusu se pořád sápe na pohovku. Tož jí Ljuba opáčila, že u nás bylo něco podobného a že jsme tedy pejskům koupili křesílka a od té doby je pokoj. Křesílko za pár šupů z druhé ruky přijde na míň peněz, než pelech z psího obchodu. No a tak to dopadlo. Kanapíčko z bazaru, na něm pejsánek velikosti autobusu a kolem je spokojená rodina. Ano, někdy se dá štěstí koupit v bazaru. |