Pondělí 17. 8. 2015
,Jmenovalo se to průvod hrdosti. Z mediálního humbuku kolem akce samé by se dalo soudit, že je to výzva k hanbě toho, kdo homosexuál není. Ale to je jen bublina a zdání. Homosexualita opravdu není na špičce seznamu starostí všedního dne.
Vysloveně trapně skončily protidemonstrace. Na téhle kauze je opravdu hodně těžké si vyleštit ego tak, aby zazářilo a stalo se viditelným. Rodina je rodina a bude rodinou a muži a ženy se budou vyhledávat a budou spolu plodit děti bez ohledu na to, zda Prahou chodí nebo nechodí nějaké průvody pomalovaných lidí. Nebezpečné jsou jiné hrozby. Odstrašujícím příkladem nám budiž Švédsko – v mnoha ohledech. Tam pokročila obecná pomatenost už hodně daleko, když vymýšlejí zájmenŽe by liška? o pro pohlaví ani muž-ani žena a vyhlašují celonárodní soutěž pro vynález slova označující ženskou masturbaci. Ale pozor, na té cestě jsme taky, viz iniciativa ministra Dienstbiera, který objevil genderovou nevyrovnanost čítanky pro první třídu.
Že by liška?
Bylo to tak: Gari s Norou běžely napřed, za nimi Dominika na kole a vzadu já s nordic hůlkami v rukou. Uslyšel jsem štěkot. Zvláštní, hodně silný, hrozivý. Takhle naše pejskyně neštěkávají, uvědomil jsem si a vyrazil, co hůlky stačily. Dominika pak hlásila, že se objevilo zvíře, s huňatým ocasem, zrzavé, kmitlo se na cestě a zmizelo ve křoví. Ona má za to, že to byla liška. Ruku do ohně za to nedám, neviděl jsem to. Jen jsem slyšel Gari a Noru štěkat tak, jak to nikdy nedělají. |