Pondělí 30.3. 2015,

• V Pákistánu unesené Češky jsou na svobodě, přes Turecko dorazily domů
• Arabské státy budou mít společnou vojenskou sílu ke své obraně
• Kolona amerikých transportérů je v Česku, na průjezd čekaly tisíce lidí
• V Praze bylo několik shromáždění pro a proti konvoji US Army
• Podle Hudečka se kabely v tunelu Blanka měnily v roce 2013
• Na Šumavě u Modravy spadl soukromý vrtulník, pilot zemřel
• Thálii za činoherní mistrovství dostala Blanka Bohdanová
• Ve věku 80 let zemřel kameraman Miroslav Ondříček
• Počasí v Praze: zataženo, v neděli déšť, 13 stupňů Šťastný konec
  Antonie Chrástecká a Hana Humpálová se vrátily domů po dvou letech živoření v pákistánském zajetí. Stalo se tak díky úsilí turecké humanitární organizace IHH. Je to případ, ze kterého nevyplyne žádné poučení. Jak se už před časem ukázalo a dokázalo, obě mladé ženy se nedopustily žádného hazardérství, nepohybovaly se v nějaké mimořádně nebezpečné lokalitě a nepřestoupily žádná varování.

  K násilným činům dochází všude na světě včetně Česka. Zdá se, že případ byl rázu kriminálního a nikoli politického, únosci měli být zločinci a ne teroristé, pokud chceme obě kategorie odlišovat. Podrobnosti o návratu zatím zveřejněny nebyly. Podle některých zpráv se rodiče unesených dívek obrátili na tureckou IHH.

  Po návratu je klid, každý soudný člověk asi bude dívkám šťastný návrat přát. Zatím se nikdo z našich papalášů nepřihlásil o cenu úspěchu a nikdo si neleští hruď. Možná se podrobnosti nedozvíme nikdy, nebo přinejmenším ne hned. Pokud se platilo nějaké výkupné, jakkoli jsme ujišťováni,že nikoli, detaily by mohly povzbudit další skupiny zaměřené podobně jako únosci dívek.

  Přejme si, aby se stejně šťastně vrátil unesený Čech, známe ho pod jménem Pavel H. Jeho případ i případ obou dívek, který už skončil šťastně, je nám připomínkou, jak nebezpečný je svět, ve kterém žijeme, a jak blízko jsme zdrojům násilí. Iluzivní jsou sny, že můžeme sedět za větrem a bránit se neutralitou.

  Takže přece jen jedno naučení si můžeme z těchto příběhů odnést.

  Oklamaný pes Minulý týden Nora našla truchlivý pozůstatek zahubeného koloucha. Jen kopýtko a kousek kosti, čerti vědí, jak zvířátko vzalo tak rychlý konec. Hnátek jsem Noře sebral a aby s ním nešeredila ani ona, ani žádný jiný pejsek, položil jsem ho do větví, mimo dosah. Střih, uplynulo pár dní. Jdeme na procházku do lesa, Gari, Nora a já. A kousek od Šmoulova, v místě zvaném U dubu, našla Gari ten hnátek. Je jasné, jak sem doputoval na vzdálenost dvou kilometrů – spadl ze stromu, nějaký pejsek ho našel a dones až sem, k dubu. Gari ho popadla a nesla ho v tlamě. Chtěl jsme jí ho sebrat, jenže ona tak pěkně cupitala přede mnou jako pejsek na vodítku. Nesla si ho po celou dobu, ušla s ním čtyři kilometry, celou tu procházkovou trasu se ho ani na vteřinu nevzdala. Těšila se, jak ho pronese domů, zatáhne ho do pelechu, lépe do postele, když nedám pozor (a i takové případy jsou doloženy), a tam ho bude žvejkat. Nechal jsem ji v tom, velmi podle, až k vrátkům. Tam jsme hnátek ubožačce sebral a hodil do popelnice. A víte, že ta Gari i přes to, co jsme jí provedl, se mnou dál mluví? Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz