Psal jsem zde o tom včera a soudě podle některých ohlasů ne každý je schopen onu prostou myšlenku pochopit. Dvacet milionů muslimů nevypudí z Evropy žádné povykování na náměstí, Hradčanském ani žádném jiném. Přítomnost islámu v Evropě je realita a můžeme u piva omílat do kola, kdo to zavinil, na faktu samém nic nezměníme. To prostě nelze. Náš řečný prezident Zeman měl nápad, že je třeba vypovědět extremisty. Podle výzkumů jich je v muslimské populaci 5%. To je milión lidí. Jak je shromáždit nalodit a vykopnout z Evropy, to možná pan Zeman ví, ale zatím to ještě neprozradil, jak na to.
Proti nezákonnosti musí nastoupit silové složky a soudy. Potíž vidím v tom, že nejen u nás, ale v celém světě ovlivněném naší kulturou je policejní práce ztížená a namnoze i sabotovaná zákony, které ve jménu svobod a humanity nabízejí zločincům sto a jednu kličku, jak uniknout trestu. Je to daň, kterou platíme za výhody svobodného života v liberální tolerantní společnosti.
Nastala však situace, kdy ona daň je neúnosná. Je to mimořádná situace a vyžaduje mimořádná opatření. Nelze připustit, aby se mimořádná opatření vymkla z rukou. Jde o rozptýlenou válku a pro její podmínky je třeba stanovit zvláštní právní režim, opřený o zákony. Ty je třeba připravit, schválit a aplikovat. Je ví než žádoucí, aby se tak stalo na co nejširší mezinárodní bázi – vždyť terorismus je mezinárodní, nezná hranice. Jako vládní činitel členského státu Unie by měl pan Herman v tomto směru vynaložit úsilí. Jeh výzvy k muslimům jsou ušlechtilé, ale nezachrání žádný lidský život.
Jak se Cífa ztratil a zase našel
Byl jsme už na zpáteční cestě z lesa spolu s Gari a Norou, když jsme potkal Cífova pána. Cífa se mu ztratil. Měl pocit, že zmizel za mými pejsky, oni totiž, jak těkají, budí dojem, že jsou na několika místech najednou, vpředu i vzadu, vlevo i vpravo. Takže se trochu pletou. Cífu jsme však neviděli. Velmi jsem s pánem soucítil, zažil jsem to mockrát. Jsou to typické smíšené pocity. Na jedné straně utečenci v duchu spílám a vyhrožuju, zároveň o něho mám strach. Brzy se stmívá, co když zpanikaří a dá se opačnou stranou? Pod kopcem jezdí vlak a je tam silnice, v lese žijí divoká prasata, ta podle všeho zavinila zmizení pejska sousedky v nás v ulici, je to rok co zmizel a nenašla se po něm stopa! Prošli jsme tedy les naruby a po marném hledání se vraceli domů, já rozmrzelý, holky nadšené nad prodloužením výletu. No a Cífa otravoval dvě paní s pejsky v Březovské ulici. Vyprávěly, že se k nim přilepil v lese a marně ho odháněly. Když viděl Gari s Norou, hned k nim běžel. S nimi je mnohem větší legrace než s aprikotem pudlíkem a chlupatým jezevčíkem, oba exempláře na krátké šňůře! Vše skončilo dobře, Cífu jsme eskortovali až domů. To bylo v pátek. No a včera jsme v témž lese potkali salašníka. Viděl nás a zmizel.
|