2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26.-27. / 28. / 29. / 30. / 31.

září / 1. / 2.-3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9.-10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16.17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23.-24. / 25. / 26. / 27. / pauza - cesta do Japonska / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Víkend 10.-11.1. 2015,
  • Kyjev i separatisté hlásí prudké zostření bojů na Donbasu
  • Obama nečekaně navštívil francouzskou ambasádu v USA
  • Všichni vrazi v Paříži a severně od metropole byli zabiti
  • NBÚ má podle Hamáčka říct, kdy Mynář podal doklady k prověrce
  • ÚOHS uložil dodavatelům přístrojů do nemocnic pokutu 63 MKč
  • Opavský podnikatel vyvěsil na svém domě obří portrét Zemana
  • Z Vrbětic byl odvezen první materiál, transport potrvá měsíce
  • Rath nedostane zabavené miliony, rozhodl odvolací soud
  • Počasí v Praze: zataženo, vichrno, 9 stupňů
    
 border=
    Co bude dál
    Doslova v přímém přenosu jsme mohli sledovat akce francouzské policie proti teroristům na dvou místech najednou. Obléhání tiskárny v městečku Dammartin-en-Goële dlouho nebude zapomenuto a následky budou trvale zapsané do paměti, podobně jako mnichovský masakr izraelských sportovců palestinským komandem v září 1972 nebo útok na WTC 11. září 2001. Cíl posledního masakru se dá snadno odhadnout. Je to pokus rozjitřit atmosféru a naladit veřejnost proti muslimské menšině. Následné výlevy nenávisti by pak automaticky vedly k radikalizaci a posílení extremistických sil. Je velmi dobře, že ve Francii se okamžitě po masakru ozvali muslimové včetně vysokých autorit s protestem. Hlučné oslavy 11. září na ulicích měst islámského světa byly velmi smutnou dohrou onoho zločinu. Muslimové, ať už usazení v evropských zemích anebo ve své domovině musí pochopit, že extremismus nejvíce ohrožuje právě je. Hlavně by to ale měly pochopit vedoucí kruhy těch islámských zemí, které vedou odpornou licoměrnou politiku a extremismus potajmu všemožně podporují. Bez podpory zvenčí by uschnul a posléze zašel. Ty výcvikové tábory se neživí samy od sebe, ty někdo platí. Nedá se pochybovat, že hlavní zdroj peněz je muslimský. Naše média se zbytečnou ochotou převzaly výkřik z jakéhosi blogu či facebooku, že si kreslíři z Charlie Hebdo tropili šašky z islámu. Ne, oni mířili na nejzvrhlejší formu náboženského fanatismu. Terorismus je zločin a ten je třeba potírat všemi prostředky, mocensky i výsměchem. Kolem pařížského masakru se objevily i kritické hlasy – že snad tajné služby zaspaly, že o podezřelých bratrech věděly a nezasáhly. Jenže to jsme u jádra věci. Ve slušném demokratickém světě bezpečnostní síly mohou zasáhnout jen za zákonem stanovených podmínek. Nelze jen tak někoho zavřít jen proto, že byl v Jemenu a snad tam prodělal výcvik, o čemž není evidence prokazatelná před soudem a i kdyby byla, trestnost takového výcviku je problematická. I to bude téma pro dny před námi. Vyhovují naše zákony hrozbě, před níž stojíme? Válka má své zákony a mírový stav je má jiné. Terorismus je něco mezi válkou a kriminalitou. Velmi snadno využívá všech mezer v zákonech. Asi bude třeba s tím něco udělat.
    
 border=
    Strýc Podger v tropech
    Bývá zvykem podělit se s vámi po návratu z cest o příhody rázu nikoli heroického. Při mé letoře poněkud potrhlé jich nebývá málo, nicméně na Srrí Lance jich mnoho nebylo a tak skoro není o čem psát. Pravda, v hotelu v Anuradhapuře jsem zapomněl kalhoty, přesněji džíny – a přitom mám v živé paměti, jak jsem si je pečlivě vkládal do kufru, pěkně jsem je složil na třetinky a uložil je tam, jako když maminka pokládá děťátko do kolébky. No a v Polonnaruwě už nebyly. Možná samy odešly, jako kalhotový Houdini se prolomily ze zazipovaného kufru, nevím jaký vzaly osud. Kdo ví, co s nimi bude. Moje tělesné rozměry nepasují do sihnálských norem a tudíž by se do nich vešli Sinhálci dva až tři. Třeba se jim v nich bude dobře běhat.

    Poslední štaci jsme měli v Bentotě u moře, tam jsme se čtyři dny vzpamatovávali z namáhavého putování. Do hotelu jsme přijeli v deset v noci po osmihodinové cesty z vnitrozemí. Hotel poněkud neosobní, personál poněkud laxní, zkrátka, toto vše plus únava vyvolalo moji nelibost, takže jsem trochu pobíhal po recepci a máchal pěstičkami a hněval se.

    Hněval jsem se tak moc, že se mi sama od sebe zapnula baterka, součást výbavy mého iPhonu. Měl jsme ji v zadní kapse, ano, nikoli džín, ale lehkých letních kalhot, takže světélko mi na zadku zářilo jak maják a já tam běhal jako rozzuřený svatojánský brouček.

    Chudá to podgerovská žeň z tak dlouhého putování!