Byla to v podstatě důmyslná forma dotace spoření a podnět ke spoření, ovšem mělo to od samého začátku fatální problém. Za uplynulých sto let se zde vystřídala monarchie, demokracie, německá vražedná okupace, polodemokracie, komunistická diktatura završená další okupací a znovu demokracie, všem taková, kde nová vláda zničí to, co vymyslela vláda předchozí. Takže jestli je něčeho v této zemi nedostatek, pak je to důvěra ve vládu, v její soudnost, solidnost a smysl pro fair play.

Zrušení druhého pilíře dalo důvěře taky pěknou ránu, ale fatální to není, , protože s pohledem na předchozí nesolidnosti se k němu přidalo jen málo lidí a vládní rozhodnutí vše zrušit jen dalo zapravdu těm, kdo jsou přesvědčeni, že nemá smysl důvěřovat čemukoli, co kterákoli vláda nabídne.

Referendum o euru
Je pikantní, že referendum prosazuje Jan Zahradil z ODS, tedy ze strany konzervativní, která prosazuje standardní demokratické postupy. Referendum je vždy součástí manipulace a referenda a plebiscity vyvolaly nejedno padoušství v moderních dějinách. V lidovém hlasování mají lidé hlasovat o tom, čemu rozumí a co se jich bezprostředně týká. Má se stavět ve Zvoli zimní stadion (dávám jako příklad, není to na pořadu dne) ano / ne, to by byl rozumný příklad referenda. Měnové otázky jsou čistě expertní záležitostí. Nechť si vystoupení z EU vezme ODS do programu a jde s tím do příštích voleb, to by byl čistý korektní a standardní demokratický přístup. Vymáhání trvalé výjimky, petice a humbuky jsou nestandardní postup, blízký aktivistické praxi. Možná, že to dopadne tak, že Jan Zahradil nakonec taky poleze po komínech jako ekofašisté. Přeju mu, aby nespad, ale téhle zemi nepřeju, aby byla řízena referendy. S lidovým hlasováním máme už před očima odpuzující příklad, zvolení alkoholického megalomana do funkce hlavy státu.

Hračky plačky Nora je jemná dáma, která si nenechá nic líbit. Gari je drsné děvče, které si od Nory nechá líbit prakticky všechno. V té dvojce je Nora vůdčí element. Jak dlouho ještě? Má to vývoj. Nora chce mít prioritní přístup k Ljubě a ke mně. Na procházce běží vždycky první a občas se na Gari vrhne a dá jí za uši. Jenže mění se to. Pozoruju to se zájmem ne zcela nezúčastněným. Na počátku procházky, na Myší louce, má Nora vrch. Ale pak dál v lese se karta obrací, Gari se brání stále účinněji a pak už útočí a honí Noru mezi stromy. Je to vše v rovině škorpení, nikoli rvačky. Občas ale zatrnu. Třeba dneska, to jsem si všiml na poslední chvíli, že Gari běžela vedle Nory a uhnula před kmenem dubu v posledním zlomku vteřiny. Mohlo být o dub míň. Zatím Nora vede