Petr Pithart, jeden z nejmoudřejších lidí na politické scéně, zavzpomínal včera v rádiu, jak to ti komunisté položili sami. To je velmi trefný postřeh. Dodal bych svůj názor na tuto věc. Komunistický režim u nás i obecně byl zoufalým způsobem neefektivní. Naprosto paradoxně komunisté slovy oslavovali a velebili práci, ale v praxi ji zbavovali jakéhokoli smyslu.
Nejvíce to odnesli dělníci. Dá se pochopit, že dnešní dělníci mají vztek, že za stejnou práci berou menší mzdu, než jejich kolegové na západě. Dělník ve škodovce vyrábí stejného volkswagena jako dělník ve Wolfsburgu a dělá to za půlku. Za to může poděkovat ne Kalouskovi a ne Klausovi a ne Havlovi, ale komunistům, kteří okrádali dělníky o výsledky jejich práce a potopili ekonomiku do takové holoubky, že se ani za pětadvacet let nedokázala vyhrabat.
Za největší paradox posledních pětadvaceti let pokládám to, že se tento prostý fakt nejenže neuvádí jako hlavní důvod – jak říká Pithart – imploze komunismu, jeho zhroucení dovnitř, ale že se o něm takřka vůbec nemluví. Má to samozřejmě mnoho důvodů a však taky to Pithart za tu svoji implozi určitě schytá, protože teze o implozi značně oslabuje nimbus zásluhy těch, kdo dnes vystupují jako hlavní hrdinové listopadových dnů roku 1989. Ale i to by bylo zbytečné a falešné zpochybňovat význam jejich počínání: zchátralý dům je zchátralý dům, ale někdo musel přijít a strhnout ho. Bez rizika to nebylo a nikdo nemohl v listopadových dnech vědět, co se stane. T tanky mohly přijet a krev mohla téct.
Nepochybujme, že mnozí dnešní legální parlamentní komunisté litují, že se to nestalo.
Poznámka zcela bokem
Američané, zdá se, v neděli vybombardovali hlavního magora z Islamského státu. Jistě je to dobře , jestli se to potvrdí. Poznámku zcela bokem bych k tomu měl. V sobotu jsem chvilku koukal na Hanebné parchanty od Tarantina. Moc se mi líbil ten film, mám ho rád, je úžasný. Nicméně, v sobotu jsem zrovna skouknul tu scénu, kde parchanti skalpují Němce a roztloukají je basebalovou pálkou. Ale tohle přece dělá Islamský stát taky, a my se pak divíme, že hodní Britové a Němci a Belgičané a jistě i Češi létají aerolinkami do Sýrije si zastřílet a zapodřezávat hrdla. V tom filmu taky s chutí máznou Němce pod krkem. Zrovna tak jako na těch šílených vražedných videích.
Nechci tím nic naznačit, natož říct, jen si myslím, že bychom se měli nad tím naším exhibicionismem zamyslit. Pan Tarantino jistě nikdy nikoho nepodříz, ale předvedl, že to je docela prima. No a když si odletíte do Sýrie, můžete si to tam vyzkoušet.
Útěk v řetězech
Vyhlídka Máj je mimořádně zajímavá turistická destinace. Je to kousek od Štěchovic, proti proudu Vltavy. Řeka tam tvoří meandr až komicky podobný Podkově na řece Colorado, jenom menší, ale ně zas tak dramaticky menší. Tam jsme se vypravili v sobotu na výlet, i s pejsky. Ovšem už první náhled nás vrátil z nebe na zem. Gari zvládla pád a skluz do Ohrobeckého vodopádu bez úhony, ovšem tam bylo převýšení třímetrové. Tady bylo dvacetinásobné. Takže: ústup od srázu, přivázání Nory i Gari k dubu a cesta na vyhlídku Máj. Netrvalo to pět minut a už byly tady obě, Gari i Nora, provázány vodítkem! Byl to pravý útěk v řetězech a bůh ví, jakým Houdini systémem se od toho stromu dostaly. Vodítko nepřetrhly, strom nepřekousaly, jak rozvázat uzel lana které mám na krku nechápu, nicméně je fakt, že tu byly a hrnuly se po skále dolů vstříc záhubě. Útěk skončil dobře, totiž polapením. Následně odvedením do auta a tam uzamčením. Vyhlídka Máj je super, ale psa nechte v autě. Je to tam fakt hodně strmé. |