Státní správa politizovaná je, byla a bude, se zákonem nebo bez něho. Komická je představa zcela apolitického správního aparátu, kde by jako v buňkách včelí plástve seděl jeden neúplatný odborník vedle druhého a řešil své úkoly na sto procent své výkonnost naprosto bez ohledu na to, kdo je zrovna u moci. Náš politický systém na politických stranách stojí, ať jsou to skutečné strany nebo se deklarují jinak, třeba hnutí (pak to jsou zase jen strany, ale s nestandardní vnitřní strukturou, v případě Babišova ANO je to prostě firma) a strany už z podstaty věci musí – v ideálním případě – realizovat své programy prostřednictvím výkonné moci.

Naprosté odpolitizování je iluze. Ale dobře se to poslouchá, zvláště pak těm, kdo předpokládají, že politika je svinstvo vždy a za všech okolností.

Takže třetí komora parlamentu se bude návrhem zabývat. U nás standardní nestandardní postup. Zeman není ani první, ani poslední prezident, který k němu sáhl.

No a co
Ljuba načapala Garinu, jak leží na posteli. To by měl být podnět k zásahu, ke zvýšení hlasu a hrozebným gestům, ke křiku a proslovům typu „jedeš odsud, koukej táhnout do pelechu, potvoro,“ a podobně.

Jenže na té posteli ležela čerstvě vypraná deka z Garina pelechu. Ležela tam, aby se jaksi vytáhla nebo aby si odpočinula, krátce – ležela tam.

Takže Gari ležela sice na posteli, ale byla od nepovolené postele izolována povolenou vrstvbou psí deky. I soudní dvůr ve Strasbourgu by s tím měl zamotanou hlavu.

Gari ten právní zádrhel vyřešila krátkou cestou. Zvedla k Ljubě oči a řekla jimi:
“No a co?“