Ministři a jejich náměstci jsou v zorném poli médií, tohoto dalekohledu veřejnosti. Andrej Babiš prolezl do funkce místopředsedy vlády a ministra financí, protože ho zvolili lidé, kterým jeho aféra s StB nevadila. Právě tak nevadil voličům Miloše Zemana jeho notorický alkoholismus, politický neandrtalismus a sebezbožnění bez viditelného důvodu. Natřásá se teď na výsluní moci, nicméně ostří Damoklova meče na šíji cítí. Nebezpečnější než ministři a jejich náměstkové jsou šedé myši státní správy, nalezlé do nespočetných pater a jejich komor a komůrek. Krysy obdařené razítkem a podpisovým právem, vybavené telefonem a kontakty budovanými za léta krysího života ve státní správě, bez ohledu na režim.
Smiřme se tedy s tím, že když krysa doroste určité velikosti, tak na ni desinfekce neplatí. Ale aspoň se o tom ví. Na krysy anonymní platí pořád a to je dobře.
Jenže na té posteli ležela čerstvě vypraná deka z Garina pelechu. Ležela tam, aby se jaksi vytáhla nebo aby si odpočinula, krátce – ležela tam.
Takže Gari ležela sice na posteli, ale byla od nepovolené postele izolována povolenou vrstvbou psí deky. I soudní dvůr ve Strasbourgu by s tím měl zamotanou hlavu.
Gari ten právní zádrhel vyřešila krátkou cestou. Zvedla k Ljubě oči a řekla jimi:
“No a co?“