 |
Není to velká politika, spíš velká necitlivost – vedení Českého rozhlasu se rozhodlo sloučit dvě umělecká tělesa, Dismanův soubor a Dětský pěvecký sbor. Obě tělesa jsou svébytné organismy, v případě Dismanova souboru je to dnes už legenda s osmdesátiletou historií. Sloučení je v režii rozhlasu likvidace, jako se to stalo Rádiu Česko, které po sloučení s Leonardem fakticky přestalo existovat.Vedení rozhlasu přijalo zástupce iniciativy Zachraňte DRDS a ujistil je, že se nemusí ničeho bát, že sloučení bude postupovat podle plánu. Z hlediska takzvané velké politiky je to prkotina, ale symptomatická, protože ukazuje, jak funguje byrokratický systém vyvázaný z kontroly veřejnosti. Názory těch, kterých se to týká, jsou až na posledním stupínku zájmu. 29. října se má sejít Rada Čro. Bylo by víc než třeba, aby se tímto skandálním případem zabývala. Dismanův soubor přežil nacistickou okupaci i komunisty a nynější vedení rozhlasu se z něho snaží udělat vycpaninu.
|
Že je zle jsem pochopil, už když jsem ji zahlédl, jak se rozkošnicky rozvaluje na zádíčkách v lese u Markoviček. Zařval jsem na Noru a ona se válela dál, neposlechla, třebaže je to pejsek velmi poslušný, což byla známka, že je moc zle. Rozběhl jsem se k ní a řevem ji odtud vyhnal a nepochyboval jsem, že je opravdu strašně moc zle.
Naštěstí jsem jel na kole, unikl jsem, a smrad té mršiny jsem si užil až po návratu domů. Nahnal jsem ji pod hadici a nastoupilo mejdlo a kartáč.
Teď uvěřila ona, že je zle.
