Že toho využilo Rusko, aby strčilo nohu mezi dveře, je jen logický důsledek tohoto vývoje. Asociační dohoda EU s Ukrajinou je nejzazší krok, k němuž lze jakž takž rozumně přistoupit, už proto, že mnoho neznamená. Turecko ji má od roku 1963, kdy byla podepsána Ankarská dohoda. Členství v EU je po půl století v nedohlednu a to je Turecko řádná prosperující země s efektivním hospodářstvím, bez oligarchů a všeovládající korupce. Asociační dohoda s Ukrajinou vedla k posílení nereálných očekávání, byla to zřejmě chyba, ale už k ní došlo a nelze to změnit.
Ruskou botu mezi dveřmi je možno pochopit, ale nikoli akceptovat, a to je cosi, co zřejmě není Sobotka schopen intelektuálně vstřebat. V diplomatických střetech je důležitý jednotný názor a Sobotka svým zpochybněním sankcí vrazil Unii kudlu do zad. Přitom jeho argumentace je neuvěřitelně hloupá. Opírá se o skutečnosti, že sankce zatím nepřinesly žádný efekt, tudíž jsou k ničemu. Churchillova Británie vzdorovala osamocena náletům luftwaffe dva roky a neneslo to žádné výsledky. Politika zelených mužíků a revize hranic je agrese a v Evropě nepřípustná. Demokratické společenství musí dát najevo jasný odpor a to lze jen dvěma způsoby: posilováním obrany a sankcemi. V souvislosti s posilováním obrany vybízí historička Anne Appelbaum k restartu NATO. Na plnou ochranu podle článku 5 by měly mít nárok jen ty státy, které se plnohodnotně účastní budování ozbrojených sil. Navíc navrhuje Appelbaum jasné definování dvou směrů obranného úsilí – východní hranice Evropy ohrožené ruským imperialismem a její jih, ohrožený rozpínajícím se islamismem.
To dává smysl, kdežto Sobotkovo mnichovanské vystoupení je hloupé, krátkozraké a Česku se vymstí.
Podívej, jakej pěknej sejra jsem ti přinesla!
Na to musím odpovědět citlivě a pedagogicky. Pochválím, odeberu sejra a umístím ho na vyvýšené místo.
V příští fázi narostou Gari křídla a naučí se létat.