Pokud existuje řešení, a to řešení spočívá v rekonstrukci fungování státu na Ukrajině za předpokladu zachování státních hranic a zachování všech atributů státnosti, pak to řešení nesmí mít vítěze a poražené. S jednou malou výjimku: poražení musí být extremisté ze všech stran. Do suterénu je třeba zahnat banderovské fašisty i obrněné ruské nacionalisty. To ovšem je nesmírně složitý úkol, protože Rusko převzalo za separatisty odpovědnost a co se Západu týče, jeho politického mainstreamu, ten se nedokázal včas distancovat od fašistických a nacionalistickým výstřelků na ukrajinské straně.

Úkol je neřešitelný, pokud z obou protivných stran nevzejde podpora legitimní ukrajinské státnosti. Byl by nesmysl, kdyby se Západ, prezentovaný především Evropskou unií, měl o Ukrajinu přetahovat s Ruskem. Jde o kořist, o kterou není co stát, hospodářsky v úpadku, politicky v rozvratu, to věru není lákavá prémie pro vítěze.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Vystrčíno dovolíno
Tedy ne vystčíno, ale otevříno – tam Gari vletí jak čert do palírny. Takt vletěla odpoledne na území hájené Edíkem, ten ovšem nebyl na svém teritoriu, takže Gari mu sebrala plyšáka, který se tam válel na chodníku a už s ním pelášila pryč.

Na konci ulice ho zanesla do strouhy vroubící pole a ztratila ho. Šli jsme za Pepíkem a Věrou a řekl jsem si, že plyšáka najdu, až se budeme vracet.

Já nenašel nic, Gari našla napůl práchnivou, mimořádně odpudivou kost. Donesla ji až domů, ba i na pozemek.

Plyšáka ztratila, kost ne. Proč asi?

Protože kost ne mnohem hnusnější než plyšák.