Raději se podívejme na výsledky průzkumu. Pro firmy byl vstup do EU přínosný pro 74 procent firem, určitě ne pro 4,8. Skeptičtí jsou dotázaní podnikatelé ke schopnosti ČR, tedy státu, využít členství ke zvýšení konkurenceschopnosti: 61,3 procenta si myslí, že spíše ne nebo určitě ne. Otázek je mnoho, vydají na 28 slajdů. Velmi jsem byl zvědavý na výsledek výzkumu, zdali „polovina podnikatelů přitom považuje za důležitější možnost získat dotace z EU než uspět na trhu.“ Tuto otázku pokládá František Matějka za principiálně důležitou a to, že polovina podnikatelů chce raději dotace než prosadit se na trhu, komentuje slovy:

„ Není silnější výpovědi o skutečných žalostných důsledcích naší účasti v Evropské unii, pokud jde o skutečné podnikání.„

Podnikatelé jsou odsouzeni už v prvním odstavci. Podívejme se podrobněji, za co jsou odsouzeni. Průzkum obsahuje mnoho otázek, dotací se týká jen několik.

Dotací se týká otázka, jak podnikatelé hodnotí kohezní politiku a dotace z hlediska prospěšnosti pro 8,1 si české podnikatele. 78,1% si myslí, že je to politika nejlepší až dobrá, 21,9 % že je špatná až nejhorší. O motivech postoje průzkum nevypovídá. Osobní zkušenostmi s dotacemi pokládá 45,5 procent za velmi nebo spíše dobré, 21 procent nemá zkušenosti, ostatek má špatné nebo spíše špatné zkušenosti. Určitě nebo spíše ano bude žádat do roku 2020 51% respondentů. Víc nic.

Otázka, zda dává přednost úspěchu na trhu před dotacemi zde není. To jenom František Matějka v zájmu své ideologie mate čtenáře, jelikož předpokládá, že čtenář si nedá práci a do průzkumu se nepodívá. Možná vkládá na pozadí řeči čísel nějaké ideologické projekce, ale je třeba nasadit silnou lampu imaginace, aby rozzářil na plátně obraz blbého českého podnikatele, který dá přednost dotaci před úspěchem na trhu.

Čísla bez projekce ale ukazují, že postoj podnikatelů k členství v EU je převážně pozitivní. Ten je stokrát důležitější než názor Františka Matějky.

Podnikatelé jsou lidé, kteří na rozdíl od Františka Matějky vytvářejí hodnoty v této zemi a kteří způsobili, že se od roku 1995 téměř ztrojnásobil HDP. Nikoli František Matějka, ale podnikatelé jsou solí této země, a na jejich názoru záleží. František Matějka dělá politiku, čeří veřejné mínění, shání hlasy voličů. Podnikatelé pracují, riskují, perou se na trhu, zápasí se státní byrokracií, klopýtají přes byrokratické překážky. Byli by blbí, kdyby si nesáhli na dotaci, když je to možné. Když jim ji ale někdo nedá, zatrhne, oni podnikají dál. Podnikají, třebaže jim stát hází klacky pod nohy. Není to jistě dobrý pocit. Ten pak je horší, ale ne zásadně, protože jde jen o žvást, nikoli o podnikatelskou realitu, když jim někdo krákorá za zády, že jim jde o dotace víc než o podnikatelský úspěch.

Co z toho usoudit?

O Františku Matějkovi nic. To je jen řečník, politik, obchodník s nadějí, který chce na slovíčko ulovit voliče. Matějkové přicházejí a odcházejí, mají nulovou hodnotu. Podnikatelé jsou podstatní.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Na týden do Toskánska
Minulý týden jsme s Ljubou putovali camperem převážně po Toskánsku. Začali jsme ve Veroně a dorazili až dolů do Umrie, do Orvieta a cestu zakončili ve Florencii. Už jsme tam byli dvakrát a moc se nám líbilo v campingu Michelangelo, nedaleko piazza Michalengelo. Odtud je úžasný výhled na celou Florencii.

Camp je úžasný, ale těžko ho najít. Posledně jsme ho nalezli jen s pomopcí hodné čecho-florenťanky, ta nám ukázala, kudy se jede do parku a že opravdu tamtudy se musí a zahnete kolem záhonu a jste v campu. Jenže o bylo před deseti lety! A považte, my cestu našli, na cestičku trefili, záhon odjeli a byli v campu.

Je pořád skvěle položený, odtud si na Dóm můžete skoro sáhnout. Má jen jednu chybičku:

Je zrušenej!

V recepci nechali dědka a ten s velmi milým úsměvem vysvětluje, že se máme sebrat a vypadnout. Což se následně stalo.

Nocovali jsme v jiném campu a mohli přemýšlet, že i campy jsou smrtelné, přicházejí a odcházejí a jen Florencie je pořád stejně krásná a velebná.