Vzpomínka na "poroučíme větru, dešti" není vůbec nepřípadná. Alarmisté chtějí vítr a déšť krotit. Hrozí nám, že nás postihnou povodně a sucha. Že bude pršet a svítit slunce. Že někdy bude zima a jindy zase vedro. Naštěstí tu stojí bataliony odborníků, kteří budou proti dešti nesmlouvavě bojovat. V jejich šiku nemůže chybět profesor Bedřich Moldan. Pochvaluje si, že ve většině evropských zemí jsou adaptační opatření zabudována do obecné politiky a do sociálních a ekonomických strategií. Pojem strategie tyhle lidi vzrušuje. Už vidí sami sebe na koni s palcátem v ruce. Emeritnímu profesorovi univerzity v Amsterodamu a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Josefu Fantovi je líto, že naše republika nemá strategii nakládání s krajinou. "Kdokoli má možnost obchodovat s kusem krajiny jak se mu zachce," stěžuje si a navrhuje, aby se krajina stala věcí veřejného zájmu. Co je to krajina? Co je veřejný zájem? To, co schválí Josef Fanta, Bedřich Moldan, co schválí MŽP a podřízené organizace UMPUM a BFLMPSVZ v souladu s Direktivou rozvoje a v návaznosti na Směrnice regulace.
Ve veřejném zájmu jsme z nepozornosti dovolili zkorumpovaným poslancům protlačit solární byznys. Ale to je jen začátek. Na strategiích ochrany krajiny a planety se přiživí ještě další šiky výtečníků. A pršet bude dál, někdy zasvítí sluníčko a foukat, to taky bude. Dobrý byznys z veřejného zájmu čouhá jak to pověstné péro z gauče.
Ke starostem byl celkem vzato důvod, jak totiž sdělil vlčákův pán, nedaleko odtud bydlí dvoumetrákový kanec samotář, ne moc vrlý. Možná dokonce, že jsme narazili na jeho stopy. Na nedalekém poli se táhly nepravidelné brázdy si vyryté řady a v nich jakési stopičky. Zanechal je tu kanec?
Možná to byli Mimozemšťané. To bych se zase tvářil starostlivě já.