 |
Vláda podpořená důvěrou parlamentu, to jsme tu dlouho neměli. Řečnická cvičení opozice postrádala na zajímavosti, protože o výsledku bylo dopředu rozhodnuto. Ale pozor: rozhodl volič, nikoli nějaký chytrák v pozadí. Volič pověřil sociální demokracii, která by mohla mít mnohem větší mandát, než má, kdyby neměla ruce od hnoje, pověřil lidovce v naději, že si odpočinuli a mohli by být k užitku, a pověřil Babišovo ANO, aby byla změna – opět v naději, že ANO změnu přinese.
Palivem ohně veřejné nespokojenosti jsou dvě složky, jednak je to politické pletichaření odtržené od reality, jednak je to rozkrádání veřejných peněz, ať už reálné nebo udánlivé. Na výsledku to nic nemění, výsledkem je blbá nálada.
Nelze pochybovat, že pletichaření bude pokračovat. Užili jsme si ho od nové sestavy víc než dost v přípravném období. Aktéři se drželi na uzdě, bylo příliš mnoho nevypočitatelných faktorů ve hře. Vyjádřením důvěry končí jedna etapa, je to oštemplování, je to sňatek, je to úřední pověření - a pak už lze cokoli, hlavně trojčit. Brzy se dočkáme. Pokud jde o veřejné peníze, programové prohlášení naprosto nedává žádnou naději, že peníze budou utráceny rozumně, tedy ve prospěch občanů, a beze ztrát.
Ono je to tak: naprosto korupční byl stát řízený komunisty. Bez korupce jste si nemohli u řezníka zaručeně koupit flaksu a neopravili vám v rozumné lhůtě auto. To dnes neexistuje. Bylo by dobře lidem připomínat, že korupce a kradení a mrhání penězi je výlučně v referátu státu. Tam tečou peníze bez bedlivého dohledu vlastníka, tam se krade. Ano, krade se i v soukromých firmách, zejména těch velkých, hlavně proto, že velká firma postupně nabaluje vlastnosti socialistické organizace, už před půlstoletím to objevil profesor Parkinson.
Maximum, co bychom si mohli od nové vlády přát, je minimum činnosti. Ať nechává své milce přikrádat v míře snesitelné a nechá soukromý sektor vytvářet materiální hodnoty. Hlavně žádné vize – na těch se prošustruje nejvíc, viz vizi o obnovitelných energetických zdrojích, na kterou doplácíme, kdykoli rozsvítíme žárovku. Pardon, tu ne, rozsvítíme šetřivku, aby někdo vydělal na další takové vizi.
|
Ano, táhnou, ale jaké? Tak třeba má Nora ve zvyku dělat horníka na svém pelechu – křesílku. Sedne si zády do místnosti a buší tlapami do opěradla, podobně jako když si kočka brousí drápky. Dělá to dost dlouho, někdy s tím přestane, když jí řekneme „to stačí“. Tak tohle se Gari naučila rychle.
Střih. V garáži máme v koutě takovou vyzděnou vaničku a nad ní sprchovou baterii s hadicí. Zabahněný pes se vrátil z procházky, šup s ním do vaničky. Nora dělá ksichty. Ta Nora, která bez váhání vletí do ledového potoka nebo do louže, vzpouzí se vlažné vodě z hadice. Gari, když se poprvé seznámila s tímto zařízením, byla nadšená. Vždyť je to příjemné, teplá vodička na tlapkách a na bříšku.. Doslova se hrnula do sprcháče.
Hádejte: kdo koho ovlivnil, který příklad je atraktivnější?
|