 |
Olomoucké státní zastupitelství se ve své středeční tiskové zprávě opírá o poslanecký slib a hodlá předložit soudu otázku, jak je to se zájmem všeho lidu v pojetí poslanců našeho parlamentu. Případ je to vskutku podivuhodný a už byl okomentován ze všech možných stran. Je Petr Nečas zločinec, když kompenzoval třem poslancům, Petru Tluchořovi, Ivanovi Fuksovi a Markovi Šnajdrovi odchod z poslanecké lavice dohozením teplých místeček? V pojetí olomouckého státního zastupitelství ano.
Onen článek 59 ústavy obsahuje i znění poslaneckého i senátorského slibu, kde krom jiného stojí: Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Ona je to věta pozoruhodně pitomá. Co je to "všechen lid"? Poslanec získává mandát ve volbách, v kterých kandidují různé politické strany. Každá zastupuje nebo předstírá, že zastupuje, část všeho lidu. Žádná z nich, a tudíž ani žádný poslanec nemůže zastupovat všechen lid a jednat v jeho zájmu. Navíc, kdo určí, co je v zájmu všeho lidu? Trojice poslanců odešla z ODS, protože nesouhlasila s politikou zvyšování daní. Nechtěli ale dělat potíže a místo, aby hlasovali proti, odešli ze sněmovny. Co tedy bylo v zájmu všeho lidu? Zvýšení daní? Snížení daní? Sestřelení zákona o rozpočtu? To už snad ani není politika, kde jsou ty časy, kdy se státní zástupci obírali politikou! To už je čirá metafyzika.
Případ by byl k pousmání, kdyby kvůli interpretaci zájmu všeho lidu neseděli lidé v kriminále a nebyli popotahováni po výsleších a perspektivně i soudech. Zároveň je symptomatický pro poměry v naší zemi, kde se politická kultura nahrazuje účelovým výkladem litery zákona bez ohledu na smysl zákona, anebo, dle Václava Havla, bez ohledu na ducha zákona. Olomoučtí žalobci rajtují na dikci přísahy, třebaže zdravý rozum napovídá, že nelze taxovat zájem všeho lidu a že pojem "trafika" je sice mediálně vděčný, avšak prakticky nedefinovatelný. Olomoučtí žalobci se ale této gaskoňády chopili, protože je to realizovatelné. Lze podat trestní oznámení prakticky na kohokoli pro cokoli. Nedělají nic jiného, než co předváděl prezident republiky, když si nanominoval vládu kamarádů, dal jí volnou ruku a bojkotoval ustavení řádné vlády vzešlé z voleb. Bylo to pobuřující, bylo to neslušné, bylo to proti duchu zákona, ale jaksi to šlo. Podle stejného principu jednají žalobci z Olomouce. A můžeme čekat i další výpad proti zdravému rozumu, ze kterékoli strany.
|
Ljuba večer přinesla domů pejskům pochoutku. Vypadala jako kost z pirátské vlajky, vylisovaná z bakelitu. Podobně byla tvrdá, vážila asi půl kila. Na první pohled poživatelná nebyla. Pokusil jsem se z toho ukrojit nějaký zvladatelný kousek. Bakelit, jak známo, se krájet nedá. Vynesl jsem to k dřevníku, položil na špalek a nasadil pilu. Ani to nebyla schůdná cesta, jak s tím naložit. Chopil jsem se tedy sekyrky. Ta zabrala. Kost lupla a rozletěla se na kousky. Sesbíral jsem co jsem mohl, a s pocity nepříliš vítěznými jsem se vrátil domů.
A co pejskové? Ráno okamžitě běželi k dřevníku a hned našli to, co já neviděl, úlomky té bakelitové kost. Naložili s nimi jako s každou kořistí: hned s ní do úkrytu, abych je o kořist nepřipravil. Odebrali e do legality a odmítali jít na procházku. Do civilního života se vrátili, až když měl ten bakelit v útrobách.
Což, spravedlivě posouzeno, netrvalo zas tak moc dlouho.
|