Středa 12.2. 2014,
-
Janukovyč je připraven utkat se v televizní besedě s Kličkem
- Ruští veteráni afghánské války žádají o politické přehodnocení invaze
- EU respektuje švýcarské referendum a čeká, že země dodrží dohody
- Vláda dá do svého programu i připomínky odborů a zaměstnavatelů
- Podle opozice je programové prohlášení slepenec a nebude fungovat
- Socialističtí hejtmani zůstanou i poslanci, a to nejmíň do konce dubna
- Poslanci zamítli návrh komunistů na zrušení lustračních zákonů
- 30 let vězení dostal 24letý vrah za ubodání rodičů expřítelkyně
- Počasí v Praze: zataženo až oblačno, 8 stupňů
Lustrační zákon trvá
Je asi opravdu vyčpělý a čtvrt století po pádu komunistického režimu asi už nemá vážný ochranný smysl. Pro jeho zrušení se vyslovuje hodně lidí i z nikoli komunistického kouta. Jenže, co je to platné, je to jediný konkrétní a obrazně řečeno hmatatelný akt, jímž se demokratický režim chrání před rudým revanšismem.
Je v podstatě bezzubý. Havlova doktrína zněla, že za režim nemohli komunisté, ale lidé, kteří si ho nechali líbit. To je ideový základ pardonu pro komunisty a jejich hlavní vykonavatele represe, totiž kádrové příslušníky Státní bezpečnosti. Došlo k absurdní situaci, kdy bývalí estébáci požívali vysoké výslužné požitky a lustrační zákon postihl jejich oběti. Tedy, postihl – znepřístupnil jim klíčové pozice ve státní sféře, to je jediný takzvaný postih plynoucí z lustračního zákona.
Komunistům otrnulo a dovolují si řečnit o takzvané demokracii. Hodně se nařečnil soudruh Grebeníček, přičemž takzvaná demokracie nedokázala důsledně soudit jeho otce, podezřelého z brutality esesáckého typu.
Lustrační zákon tedy zůstává, spíš jako pomník dávno opuštěných snah napravit křivdy a potrestat viníky. Ano, je vyšeptalý a bezzubý, nicméně zkusme si představit, co by se stalo, kdyby ho sněmovna zrušila. Zcela jistě by nenastal masový útok někdejších donašečů na vedoucí funkce. Ale padl by jeden symbol. Nemylme se, i symbolů je třeba.
Po kladině
Nora milovala ve svém štěněčím věku všelijaké kumštíky a Gari jde v jejích šlépějích. Ljuba ji učí chodit po kladině, tedy, není to tak tvrdé, chodit po lavičce. To je kousek od nás v lese v místech zvaných Markovičky nohejbalové hřiště. Nora už dávno objevila, že se po lavičkách dá ťapat a Gari ji napodobuje. Nahoru se dostane nesnadno, ovšem jakmile tam jednou je, promenáduje se tam a zpátky a tváří se pyšně.
Velkým pomocníkem při výcviku Nory byl vždy potlesk a nadšené chválení. S Gari je to těžší. Jakmile začneme chválit, přiběhne i Nora a chce slíznout smetanu obdivu. Prudce také stoupla spotřeba mlsátek. S tím je třeba se smířit, Musíte investovat, abyste měli doma dva varietní umělce. Výkon na kladině fotograficky zaznamenala Ljuba.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz