 |
Po údobí groteskních tanců živených alkoholickými výpary a cigaretovým dýmem se konečně schyluje ke skutečné politice. Tedy, řádná legitimní vláda podpořená řádně zvoleným parlamentem se ujme správy země a někam ji povede. Otázka je, kam.
To se dozvíme, až to uvidíme, zatím můžeme jen odhadovat. Něco může být sympatické. Nový ministr dopravy Prachař vyhodil dálničního ředitele Kočicu a vrátil na její místo kritičku kvality dálnic Pošvářovou. To je krok, který se jeví býti pozitivní. Kvalita silničních prací je skandální, všichni to víme a trpíme tím, a kritik tudíž nevyhnutelně sklízí potlesk. Což není záruka úspěchu, berme to jen jako příslib.
Lubomír Zaorálek se má stát ministrem zahraničí. Jeho vztah k Evropské unii je jednoznačně pozitivní a to je v pořádku. Šílený a schizofrenický byl nečasovský "eurorealistický postoj". Styl chytré horákyně, ani ryba ani rak, ani pěšky, ani na koni. Zaorálek do toho chce jít hlava nehlava. Věřme, že to pomůže vyprofilovat i mafiány zdeptanou ODS, které v podstatě jiný než vyhraněně euroskeptický postoj nezbývá. Zaorálek se dívá i jižněji a naznačuje, že je pro "vyrovnanější" vztah k Blízkému východu. Tohle by měl lépe vysvětlit. Postoj Evropské unie lze charakterizovat tak či onak, ale rozhodně není vyrovnaný. Evropská unie finančně vydržuje bandy teroristů, které si hrají na palestinský stát a nejsou schopné podat jiný výkon než korupční. Už dávno mohl být palestinský stát, jak to bylo plánováno od samého začátku, kdy se řešilo dědictví po rozpadlé otomanské říši. Cizí vlivy a cizí peníze živí ten skoro sedmdesát let starý spor. Kde chce najít Lubomír Zaorálek vyrovnanost? Mají evropští daňoví poplatníci ty odpalovače raket ještě víc dotovat (omlouvám se za nevhodný obraz: odpalovači raket nemají z evropských peněz nic moc, kradou je jejich šéfové).
No a Jiří Dientsbier hodlá rozšířit na úřadu vlády sekci lidských práv. Lidská práva, to je důstojný pojem, který vznikl v době totální feudální nesvobody. Má smysl ho otevírat v šílených režimech, jako je korejská komunistická diktatura. V této zemi lidé umírají hladem a političtí oponenti jsou likvidováni podle některých zpráv předhozením hladovým psům, podle jiných zpráv jenom rutinně popraveni. Lidskoprávní agenda v demokratické části světa je z větší části umělá.. Pro určitý typ lidí je to prostor k seberealizaci na pseudoproblémech. Adopce dětí homosexuálními páry je pseudoproblém – a právě na tom, mimo jiné, chce Jiří Dientsbier stavět svoji roli. Že to nahrává politickým magorům typu Okamury, je jasné – bohužel ne Jiřímu Dientsbierovi. To by bylo referendum... a byli bychom od něho jen sto tisíc hlasů vzdáleni. Čímž se otírám o návrh referendálního zákona, předloženého Okamurou v parlamentě.
|
Nora vychází s naším novým pejskem velmi dobře. Důležitý posun: definitivní jméno má pejsek Gari. Přece jenom se nám Zara zdála hodně podobná jako Nora a Gari se dobře odlišuje. Už na něj slyší a konal jsem první výcvikové kroky n-a na povel Gari - ke mně se ke mně skutečně přibatolí. Gari není vybrána jen nahodile. Ježto je to povstalec, náleží jí jméno po velkém povstalci devatenáctém století Giuseppe Garibaldim. Takže pokud v sousedství mají Martina Edena neboli Edíčka, by máme Gariho.
Gari se mák světu. Lezla by po vejškách, ale na tomu nestačí nožičky a procházky zvládne taky jenom krátké, dvoukilometrové áčko max. S Norou si hraje, při vším respektu.
Jenom večer dvakrát zahřmělo, když šel Noře na nervy, zdálo se, samotnou existencí. Nic jí nedělala, jen se batolila kolem ní a vyjela na ni. Ne snad, že by kousla, ale ukázka nevrlosti to byla ppořádná. Teď ráno jsou zase kamarádky. Tak uvidíme, kam to půjde.
|