Jsme svědky nahé reálné politiky v praxi. Sněmovna novelu protlačí a na nově vznikající vládní koalici zůstane trvalý škraloup nemravnosti.
Je to kulišácký kompromis procezený přes síto zdravého rozumu a slušnosti. Lze navršit dosti vysokou horu argumentů na podporu toho fíglu.
Nejsou to argumenty bezvýznamné.
Ten nejdůležitější – výsledek voleb. O Babišově škraloupu volič věděl. Není to žádná senzace, která praskla po volbách. Je to takříkajíc stará vesta, o níž věděl každý, kdo se sebeméně o veřejné věci stará.
S tím souvisí argument druhý – mnozí i tuto skutečnost berou jako důkaz toho, že je lustrační zákon vyčpělý a nadále nepotřebný.
O tom všem lze do nekonečna diskutovat. Jenže slušné řešení je – lustrační zákon projednat a pokud poslanci usoudí, že je třeba ho zrušit, nechť to udělají.
Lex Babiš je ovšem řešení jiné, za roh jdoucí. A stejně jako oposmlouva zasmradila činnost oposmluvní vlády, lex Babiš vytvoří dostatečně puchu, aby zasmradil činnost vlády Bohumila Sobotky.
Ledaže se na vše zapomene a lidé jako Kalousek ztratí posluchače.
Což je možná to nejhorší, co se může stát.
V garáži máme něco jako sprcháč na psa či myčku – je to nízká vyzděná vanička a máme tam vyvedenou teplou a studenou vodu. Moc šikovná věc na očistu zabahněného psa. Nora leze do vaničky skoro dobrovolně, nicméně před vaničkou udělá jedno kolečko, druhé, třetí, někdy i pět koleček.
Že by její geny vzpomínaly na doby, kdy předkové měli garáž s travnatým povrchem? Je to teorie pěkná, ale nějak se zdráhám ji příliš prosazovat.