 |
Zpráva o schválení rozpočtu je bezesporu pozitivní. Alternativou by bylo rozpočtové provizorium se všemi nepříjemnými důsledky. Rozpočet na příští rok je tak trochu dítě bez legitimního otce. Sestavila ho Rusnokova vláda, účelové spojenectví Zemanových kamarádů slepené s cílem uspět ve volbách. To se jak známo nepodařilo. Realizaci rozpočtu bude mít na starosti vláda nová, zatím pořád ještě nejspíš Sobotkova. No a vtipnou kritikou nás bude bavit Miroslav Kalousek, poslední viditelný praporečník liberálního praporce vtištěný do kouta jak Moravan u Hvězdy. Také v této rozpravě soupeře pěkně počastoval a vysloužil si od Babiše označení hlavy organizovaného zločinu.
No, když si vzpomeneme na prosazení solární energetiky a vzpomeneme na lišácký způsob, jak byly protlačeny církevní restituce, nejsou ta slova o organizovaném zločinu v parlamentu tak bez opodstatnění. A netýkají se jen pana poslance Kalouska.
Zabedněná Blanka
Hůř to snad nemohlo dopadnout: nacpali přes dvacet miliard do díry, kterou teď zabední, oficiálně proto, že se snad neví, zda to není černá stavba. Něco tak opovážlivého se může stát jen v našem Blbákově – a je typické, že prohnaní nýmandi u vesla hážou odpovědnost na soud. Také v případě policejního schisma má rozhodnout soud. Soudy potvrzují nebo ruší zákony a soudy teď budou rozhodovat i o stavbě tunelů.
|
|
V podvečer jsem se s vnučkou vypravil na pražskou Kampu. Tam bývá pátého prosince Mikulášů větší počet než malý. Začalo to už po soumraku – po Vltavě, proti jejímu proudu, jel motorový člun. Už z dálky jsme viděl, že to není obyčejný člun a když přijel blíž, taky ano – uprostřed stál Mikuláš, na zádi seděl anděl a vpředu se choulil čert. Seběhl jsem s Dominikou tak dolů jak to šlo. Držela se velmi pevně za ruku. Bála se vvvvvelmi, není divu. Člun zastavil, posádka čekala, až se bude moci připojit k nějaké velké lodi a projede zdymadlem. No a následoval mikulášovský dialog na téma „byla jsi hodná“ a odříkání básničky.
Později na Kampě odříkala Dominka básničku (básničky! -má širší repertoár) ještě několikrát a pak nezbylo než výpravu za Mikuláši ukončit.
Odevzdal jsem ji doma a jel do Zvole. Do auta mě následoval telefonát (její číslo mám označené vyzváněcím tónem „žába“).
“Byli tady! Vlezli oknem a hned zmizeli ještě dřív než jsme přijeli! Opravdový Mikuláš a skutečný čert! A přinesli mi kindrvajíčka!“
Takže lze sumárně říci, že se Mikuláš vydařil.
