Navíc byl smeten starosta, který nastupoval do úřadu ve stínu nedůvěry Ta byla navíc oprávněná. Nejeden pozorovatel předpokládal, že jde o nastrčenou figurku právě těch temných sil, které předtím tak úspěšně řídily Pavla Béma. Svoboda prokázal pozoruhodnou statečnost a sílu a získal si oprávněnou úctu. Teď ho TOP 09 smetla , místo něho nabídla garnituru bé mužstva, úřad vede jakýsi pan Hudeček a o další správě města se topka dohodne se sociálními demokraty.
Těžko se vyvarovat dojmu, že je to příprava na období po příštích parlamentních volbách. Když se koalice TOP 09 – ČSSD osvědčí v Praze, proč by se neměla osvědčit celostátně? To je celkem snadno pochopitelná strategie. Těžko pochybovat o tom, že plán byl ukut na nejvyšších místech TOP 09.
Je možné se nad tím rozohňovat, jak to předvádí Petr Nečas. Kdyby ale vedení ODS nebylo tak slzavě trapné, nikdy by k takovému vývoji nemohlo dojít. Vždyť ten Petr Nečas vede stranu v jejím nejméně neúspěšném období jen proto, že se na posledním kongresu nepodařilo najít někoho, kdo by ho nahradil. Samozřejmě, že převrat v Praze způsobil Kalousek, který se hned nechal slyšet, že teď konečně topka vymete v Praze špínu železným koštětem. No a co?
Končí útěk v řetězech, kdy k trpkému konci této vlády klopýtají dva, jeden je raněný, ale ten druhý je bohužel polomrtvý. Prohra v Praze, a nic jiného než prohra to není, je další rána z mnoha.
Ale to už je minulost. Hodní pánové elektrikáři vše opravili a hodní pánové obkladači připravili podklad pro novou podlahu v celém přízemku. Důvod radosti, s jednou výhradou. Jak se dostat po čerstvém betonu ke schodům vedoucím do patra, kde máme ložnici?
Nora váží 20 kg a Ljuba jen o něco víc. Já mnohokrát víc. Obkladači udělali cestu s polystyrenových desek... pro Noru a Ljubu. Co se mnou?
Telefonicky jsme uvažovali o několika variantách, mimo jiné, i že budu spát ve spacáku v garáži. Nakonec jsem dospěl k řešení a to byla ta balkonová scéna. Večer, když jsem se vrátil z pole role, Ljuba otevřela dveře na balkon a vyšla naň, jako Zlatovláska. Já dole se žebříkem. Ukázalo se však, že je krátký. Vylezl jsem až na poslední příčku a žebřík ztrácel rovnováhu. Zachytil jsem se jednou nohou, pak druhou za římsu balkónu, pak už jsem na ní stál. Princ Jiřík by se přehoupl přes zábradlí. Bez artrózy kyčelního kloubu a permanentně bolavých zad. Já, obdařen jedním i druhým postižením, rval jsem nohu přes klandr a Ljuba mi pomáhala oběma rukama a muselo to vypadat, jako když přes klandr leze pytel brambor.
Konec dobrý, všechno dobré. Přes noc beton ztuhl, jak doufám, a neudělám do něj věčné šlápoty, až půjdu ven.
O Noru a Ljubu starost není, ale já bych nerad z balkonu skákal jako ninža.