 |
Tomáš Halík prý obrazně řečeno stříhá metr, jak se nemůže dočkat konce úřadování Václava Klause na Hradě. Dá se to pochopit, nicméně i Halík sám jistě ví, že Klaus nezmizí z tohoto českého světa ani po svém odchodu. Dost možná, že se stane opak.
Na jeho místo s největší pravděpodobností usedne buď Jan Fischer, nebo Miloš Zeman. V obou případech budou lidé srovnávat. Jan Fischer je asi tak osobitý jako vánoční kapr v kádi. V těchto dnech udělal něco neobvyklého, projevil nějaký názor, totiž ten, že není kam spěchat s uznáním eurovalu. Pokud on bude zvolen, na Hradě zavládne mrtvé ticho. O to silněji bude slyšet Klausův hlas. Jeho vliv na českou politiku nevyplývá zdaleka jen z jeho funkce. Jako příklad si vezměme aktuální potyčku s Karolínou Peake. Klaus akceptoval její nominaci na post ministra obrany, nedělal žádné tanečky a neházel jí klacky pod nohy. Jen svým výrokem o holčičce jí vypálil cejch a konstatováním, že porušila elementární důvěru, ve vládu zaryl rýč do jejího budoucího politického hrobu. Obé je totiž pravda a je to trefa do černého, bez ohledu na to, zdali byla vypálena z Hradu nebo z podhradí.
Pokud vyhraje Miloš Zeman, a o to se snaží komunisté i Václav Klaus, vynikne kontrast mezi nimi. Řetězový kuřák a alkoholik pracovně nepoužitelný v odpoledních hodinách bude dělat jednu výtržnost za druhou v přesvědčení, že je "jako Churchill". Jak budeme vzpomínat na Klause, který jenom kradl plnicí pera! Zeman svou neomaleností bude nám i světu připomínat, že jsme měli prezidenta, kterému nekanula slina z koutku úst, uměl si uvázat kravatu, plynně hovořil světovými jazyky a co říkal, mělo hlavu a patu.
No a Klaus? Ten bude ze svého elegantního brlohu vysílat signály a v zemi znechucené buď nečinností, nebo činností Hradu najde dost těch, kdo jeho pokyny budou ochotně vykonávat.
Šachy se dají hrát i na dálku.
|
Úsloví znám a vím, co znamená. Předpokládá nešikovné chaotické pohyby, takové to dynamické vyhýbání se pádu, které nakonec pádem skončí. Nikdy jsem kozu na ledě neviděl. Pozoroval jsem ale horské kopytníky a obdivoval se jejich obratnosti, takže mám své pochyby o tom, zdali úsloví je trefné. Rozhodně nepasuje na Noru.
Na ledu se pohybuje s obvyklou rychlostí a na hlubším sněhu jí od patiček odletují bílé gejzíry do výše hlavy (mé, nikoli její hlavy). Bravurně zvládá zatáčky. Na suchu to bere v náklonu, takže jí říkáme Rossi. Na ledě ale obezřetně brzdí.
Někdy jí to podklouzne. Ba i sebou sekne. Ostatně, Rossi sebou taky mockrát seknul a nikdo neřekne, že je nemotora!