Petr Nečas se nebude pokoušet to vydávat za úspěch. Mnoho důvodů k uspokojení nemá, tím spíš, že se musel rozloučit s ministrem obrany Alexandrem Vondrou.
I to bylo paradoxní, když o odcházejícím ministrovi prohlásil, že to byl nejlepší šéf rezortu obrany za dvacet let svobodné republiky. Úspěšnost ministra obrany se zvenčí těžko posuzuje – jeden z ukazatelů je počet skandálu a těch bylo opravdu minimálně. V podstatě jediný byl Vondrův osobní, tedy aféra, která neměla s rezortem obrany nic společného a je sporné, že Vondrova odpovědnost za ni byla jiná než čistě hierarchická. Nicméně ani Vondra nedokázal úspěchy svého rezortu na veřejnosti prodat. Je smutné, že oznámil slevu Gripenů v den, kdy zveřejnil svůj odchod.
Učitel se smetákem
Argument ve prospěch soudního zrušení povinnosti veřejných prací se opírá o vizi pana učitele, který po patnácti letech služby přijde o místo a nestihne do dvou měsíců najít jiné, takže musí do oranžové kazajky a zametat listí. Je to vize věru odpudivá. Ale například ústavní soudce Stanislav Balík poznamenal, že veřejná služba není žádný gulag. iDnes cituje jeho poznámku k té věci:
"Lehkoživkům, kvůli nimž byla mimo jiné právě zrušená právní úprava přijata, aby nadále nemohli jako pijavice vysávat veřejné finanční zdroje, Ústavní soud bohužel vyslal signál přibližně tohoto znění: 'Až se zítra před polednem probudíte, můžete si v televizi bez obav a v klídku sledovat poněkud přisprostlou reality show a popíjet při tom lahváče. Narušit tuto pohodičku smí už jen zavolání kamarádů, nabízejících finančně zajímavou fušku.'"
Ta věc je sporná. Co ale vyplývá ze sporu zcela jasně, je to, že se zde střetly názory povahy ideologické a politické. Že tedy se na půdě Ústavního soudu dělá standardní parlamentní diskuse.
Ano, je to třetí komora parlamentu, avšak bez ústavních korektivů a brzdiček.