 |
Udělal to opatrně a s výhradami – nevrátil je sněmovně. Objektivně vzato je to dobře, z mnoha důvodů. On sám se odvolává na to, že nechce dělat vládě potíže. To řekl pro pobavení publika, protože dělání potíží je jeho hlavní zaměstnání a vysvětluje to hájením národních zájmů. Snad časem dokážeme vyčíst z textů jeho dvou klaunů, jaké byly hlavní důvody. Možná v tom sehrál roli i postoj části intelektuálů, kteří jsou proti.
Církevní restituce byly tedy protlačeny, doslova propasírovány, jako ježek kanálovou mříží, a že je to hodně přiléhavé přirovnání. Většina těsná, legitimita de iure nezpochybnitelná, avšak fakticky víc než pochybná. O věci s dopadem na celou dlouhou etapu dopředu rozhodují lidé, kteří mnohdy nemají důvěru a zcela jistě nebudou poslanci, až se roztočí privatizační kolečko a až fiškusové začnou rozebírat církevní majetky. Éra Kožených neskončila – ta pokračuje a takzvané restituce dávají těmto lidem široké pole k působení.
Je to dáreček levici – každá nová aféra kolem kradení církevních majetků – a že jich panečku bude – dá levicové propagandě dostatek vody na mlýnské kolo. Na podvodu s obnovitelnými zdroji elektrické energie se modří účastnili s oranžovými ruku v ruce, však taky oranžoví tiše mlčí a nesnaží se svým voličům vysvětlovat, že za zdražení elektřiny mohou modré straky. Tady si smočily zobec hlavně oranžové straky. Ale v chystaném rozebírání církevních majetků oranžoví nejedou, přinejmenším otevřeně v tom nejedou. Otevřeně byli proti a na billboard s chamtivou prelátskou ruku se hned tak nezapomene.
|
Zima se blíží, uvedli jsme do chodu krmítko. Každé ráno je třeba ho doplnit zobáním, napadá mě, že by bylo dobré obohatit český jazyk slovem zobivo. Může-li být krmivo, proč by nemohlo být zobivo? Ale co do jména, praví Shakespeare, zobivo nezobivo, sypeme ptákům do krmítka slunečnicová semínka. Přechováváme je v plechové krabici od sušenek. To je důležitá podrobnost: krabice se zobivem chrastí. Nora ráno leží na svém křesílku. Uslyší šramot zobiva v plechu a vyletí a běží ke dveřím na zahradu. Historicky, v šerém dávnověku jejího života, tedy přesněji loni, se v křoví vedle krmítka vyskytl kocour a Nora mu slavně prohnala perka. Už nikdy od té doby se neodvážil na pozemek vstoupil, tak důkladně mu byla perka prohnána. Nezáleží na tom. Lesk slavného dne se promítá do každičkého našeho jitra a vítězný jekot naší Nory je oslavným chorálem historického vítězství.
Mohlo by to ptáčky vylekat a odehnat od krmítka. Naštěstí se to neděje. Přitažlivá síla zobiva je silnější než strach z jekotu loňského reka.