Ano, je to šílené
Jako by se nechumelilo a vláda schválila nový rozpočet se schodkem jednoho sta miliard korun. Teď samozřejmě lze čekat novou bitvu v parlamentu, ovšem jedno je jisté – snižování státního dluhu je iluze, suneme se do dluhové propasti. Těžko říct, zdali je to útěcha, že v tom nejsme sami, že se tam šine celý západní svět, který vsadil na kartu sociálního státu a tu kartu hodlal platit na sekeru.

Bez ohledu na to je alarmující a nepřípustné, že naše ekonomika klesá, kdežto ekonomiky sousedních zemí jdou, sice mírně, ale přece jen nahoru. To je naprosto neoddiskutovatelné. Alternativní vláda sociální demokracie by jistě dokázala vylovit z klobouku hospodářský růst, ale zase jen za cenu ještě většího zadlužení opepřeného řečmi, že to zadlužení není tak hrozné jako jinde a že "zdroje jsou".

Dobrý nápad?
Není dne, aby se nepřetřásalo něco skandálního nebo trapného kolem prezidentských voleb. Doufám, že v horlivých příznivcích tohoto nepřipraveného nesmyslu už hlodá pochybnost, zdali to byl dobrý nápad... Ale ty největší trapnosti nás teprve čekají, o tom se už dnes dá těžko pochybovat. Utajená kost
Nora našla v lese kost. Pro mě dilema: sebrat kost nebo nesebrat? Pejskovi nevysvětlíte, že je zásadní rozdíl mezi granulemi koupenými v obchodě a svinstvem nalezeným někde v křoví. Nuže, toleroval jsem kost. Dělal jsem, že Noru nevidím, jak pašuje kost domů. Pronesla ji skrz vrátka. Dopravila ji za trávník.

To se odehrálo před dvěma dny. Myslel jsem si, že je kost zapomenuta. Nebyla. Včera večer dala Nora najevo, že má něco důležitého k vyřízení venku. Pustil jsem ji. Po deseti minutách jsem se po ní začal shánět. Vyhlédnu a vidím bílou skvrnu na temném pozadí. Jdu se podívat. Hned se zvedla a odběhla do hlubší temnoty.

Ano, zpracovávala kost! A schovávala ji přede mnou. Třebaže jsem se zachoval jako naprostý liberál ve věci pašování kostí.