 |
to jako ve filmu o Rockym. Zkrvavený, vysílený, zrazený, vypískaný, napůl uškrcený v provazech nakonec Petr Nečas v čele zbědovaného týmu vyhrál. Prosadil zvýšení daní a v závěru dne protlačil prováděcí zákon daňové reformy, zablokovaný prezidentským vetem. Byla to tak trochu schvalovací orgie a prošly i problematické zákony, jako je zabavování řidičáků neplatičům alimentů.
Tahle věc je nadmíru ošemetná. Záměr je zřejmý. Státu se zajídá platit pobyt vězňů a hledá cesty, jak provinilce potrestat, aniž by ho to něco stálo. Jenže téhož cíle by dosáhl, kdyby se provinilcům řezaly nosy, jsou státy, kde se to provozuje. Přitom je v živé paměti tahanice s gaunery taxikáři, kteří používali taxík jako nástroje pro nezákonnou činnost a nebylo moci jim ho zabavit. Kde je tady logika?
Prezident též marně vetoval zákon o profesionální pěstounské péči. Kolem něho se také vede debata. Prezident oprávněně vyjádřil obavu z profesionálního pěstounství. Děti na kšeft, to už tady bylo a v jiných zemích to taky bylo a vždycky to končilo špatně. Teď zákon o dětech na kšeft prošel.
Na druhou stranu je pravda, že se správnost či nesprávnost zákona nejlépe projeví tím, že se osvědčí nebo neosvědčí. K neplatičům alimentů nebudiž žádná lítost, ale když jde o děti, je to všechno na pováženou. Aby ty děti tyhle experimenty neodskákaly s pečetí na zbytek života.
|
Včera jsem v ateliéru v Břežanech vedl seminář na téma fotografický portrét. Práce nám šla dobře od ruky, asistovala Nora. Dokonce i na pár vteřin zapózovala vedle modelky Báry a oběma jim to slušelo. To je kladná stránka Nořina působení. Mělo to i zápor. Občas se Nora zachovala, jak bych tak řekl, neslušně. Nebylo to ani vidět, ani slyšet, nebylo to nahmatatelné, ale bylo to, no, domyslíte si to. Několikrát jsme větrali.
Když seminář skončil a posluchači se rozcházeli, jeden z nich, Míla, pravil:
“Nora byla výborná! Vytvářela tady milou dobrou atmosféru.“
No, nemyslím, že to byla přesně volená slova.
|
|
Ob týden odvážejí popeláři bioodpad, tedy posekanou trávu, spadané listí, větvičky z ostříhaných keřů. Výborná služba, sjednala to naše obec, platíme rozumnou cenu a ubyla jedna ohromná otravná starost na téma "kam s ním". Nicméně má to háček: je třeba si pamatovat, který den ob týden to je, tedy který čtvrtek ob týden to je.
Zpravidla je to tak, že zapomeneme. Sedíme pak u snídaně a najednou se ozve dunění motoru popelářského vozu. Vyletím jak jsem, v pyžamu a koupacím plášti, a s pantoflemi na nohou běžím k popelnici, vleču ji ven, mávám na popeláře a zachraňuji situaci.
Dnes to bylo složitějěí. Popeláři přijeli a já byl zrovna na zahradě a lovil slunečné záběry pro recenzi přístroje Canon EOS M do mého Digineffu. Vyběhla Ljuba, všecka rozvrkočena.
"Popelnice!"
"Slyším."
"Tak běž!"
Obracím se zvolna, abych dal najevo, jak jsem si jist svou věcí.
"Už je na chodníku od včerejška!"
To nevysvitlo druhé slunce. To zazářila svatozář nad mou hlavou.
Vracím se domů. Usedám k notebooku. Napadá mě... opravdu jsem vytáhl tu popelnici? Neměl bych se jít podívat?
Ne. Nejdřív dopíšu. A pokud jsem se blamoval, mám námět pro zítřejší Hyenu.