 |
Dnes má Nečasův tým jednat s opozicí – uvnitř vlastní strany. Tou opozicí, která medvědím dílem přispěla k ostudnému volebnímu fiasku. Kdybychom měli věřit, že Tluchořovi a jeho lidem jde o ideovou čistotu stranického programu, mohli bychom věřit, že se k nějakému kompromisu dá dojít. Třebaže není zjevné, jak by měl vypadat. Má se DPH zvednout nebo nemá? Pokud ano, rebelové by ustoupili na celé čáře. Pokud by zvýšení mělo padnout, celý ekonomický koncept, který vznikal dlouhodobě a má své hluboké národohospodářské souvislosti by byl v troskách.
Fischer vede
Prezidentský kandidát Jan Fischer podal oficiálně kandidaturu na prezidentský úřad – poté, co se počet podpisů na jeho arších přehoupl přes laťku sto tisíc. Zeman, který naopak byl první, kdo shromáždil padesát tisíc podpisů, se k této metě teprve blíží.
|Je to prvenství, ale nikoli vítězství. O vítězství se může mluvit, až budou urny druhého kola vyprázdněny a lístky sečteny do posledního. Pak se uvidí, jakou cestou se bude prezidentský úřad ubírat, zdali cestou asi nudného a nikoli charismatického nadstranictví, anebo sic zábavného, ale devastačního stranického buranství.
|
|
Koupili jsme si přehrávač na filmové placky a budeme se dívat na filmy. Je to zásadní prohlášení, ba přiznání, protože až dosud jsme neměli ani televizi, natož přehrávač na filmové placky. Bylo na mně, abych přístroj instaloval. Zapojil jsem ho k televizoru a vyskočilo na mne z obrazovky menu. Žádalo po mně, abych nastavil to či ono... a ono to nějak nešlo.
Uvědomoval jsem si, že naladit televizory dovedou děti do deseti let a ty starší onu schopnost ztrácejí a to je příznak nadcházející dospělosti, něco jako chmýří na jinochově horním rtu. Což je postřeh důvtipný, ale v danou chvíli nepříliš praktický. Má nervozita rostla, pořád jsem něco mačkal na dálkovém ovladači, až najednou se něco stalo a nastavil jsem si jako jednací jazyk shqip.
Teď už vím, že shqip je albánština , hovoří jím sedm a půl milionu lidí v Albánii, Kosovu, západní Makedonii, jižní Černé hoře, jižním Srbsku a severozápadním Řecku. Já ale mezi těch sedm a půl milionu fatálně nepatřím a neuměl jsem najít cestu zpátky. Navíc jsem zjistil, že jak jsem byl nesvůj, popadl jsem ovladač obráceně, jaksi hlavou dolů, a proto mě ty šipečky neposlouchaly.
Dopadlo to dobře. Nakonec jsem usoudil, že jedna z četných a zcela nesrozumitelných položek musí být volba jazyka a tam že češtinu najdu. Tak se i stalo. Ale ty chvíle, kdy jsem si myslel, že si budu muset koupit učebnici albánštiny, to nebyly povznášející chvíle.