Bohuslav Sobotka při první reakci na vítězství levice v senátních volbách se o ústavní většině v senátu zmínil a hovořil i o možnosti úplné parlamentní senátní většiny. Slíbil, že eventuální změny budou prováděny v souladu i s pravicovou opozicí. To je samozřejmě prohlášení které ho nic nestálo, naopak, pomohlo mu získat body puncovaného demokrata. Skutečnost, pokud nastane levá ústavní většina, bude určitě jiná. Vždyť politická kultura je u nás taková, že politici, než by se na něčem dohodli, raději rozbijí vlastní stranu, jak jsme to viděli v ODA, v Unii svobody, u zelených, u veverek a teď to hrozí ODS a v době zemanovské rebelie tím byla ohrožena i sociální demokracie. Natož aby byli schopni konsensu napříč pravolevého příkopu!
Nicméně, nic se nejí tak horké, jako se to uvaří. Pokud by sociální demokracie měla sama pro sebe ústavní většinu, pak by možná, snad, bylo možné o něčem vážně hovořit. Tato ústavní většina v senátu ale takto jednobarevná není a kde je více barev, tam je i zájem na posílení vlivu bez ohledu na reálnou váhu, založenou na voličské podpoře. Vždyť Nečasova vláda měla v parlamentě nejsilnější většinu od pádu Národní fronty, a jak to dopadlo!
Volby tedy skončily a za čtrnáct dní budeme svědky bratrovražedného zápasu uvnitř ODS. Rebelům se možná podaří Nečase politicky zahubit, ale kdo nastoupí na jeho místo? To je otázka, na kterou neznají možná odpověď ani oni sami.
Poznámka z pátku večera:
Za malé účasti voličské veřejnosti začalo druhé kolo voleb do třetiny senátu. Rýsuje se velmi reálná perspektiva ústavní většiny v senátu a pokud to takhle půjde dál, pak i v dolní sněmovně. Mimochodem, pikantní detail – ve veřejnoprávním rozhlase redaktor hovořil o této možnosti jako o „hrozbě“... To věru není vysvědčení nestrannosti a nezaujatosti :-D.
K volbám je tedy předčasno se vyjadřovat, pokud ovšem nejsme prezident republiky. Ten pohovořil k členům Konfederace politických vězňů a z jeho slov zveřejněných na jeho stránce Klaus.cz také nezní nestrannost. Hovoří tu o prohraných volbách pro nejmenovanou stranu a odpovědnosti jejích předáků. Myšlenka je to správná, až na to, že se od prezidenta čeká nadstranickost. U Klause jsme se toho nedočkali. Poté, co pochválil Petra Nečase za jeho tvrdý postoj na summitu v Bruselu naznačil, že v druhém kole volil stranu, kterou zakládal...
Ještě k tvrdému postoji Petra Nečase. Jeho starost o vliv chystaných finančních opatření v rámci EU je naprosto legitimní a smysl dávají i jeho námitky vůči „salámové taktice“, kdy se má schválit část nějakých zásadních a na věky neměnných opatření, aniž by bylo jasné, jaká budou navazující opatření. Ta hrozba vetem je ale hodně silné kafe a Nečasovy protějšky u jednacího stolu na jeho trpkou chuť hned tak nezapomenou. Nečas se zřejmě stará jenom o to, aby silná slova doletěla na Hradčany a je mu jedno, co způsobí ve zbytku Evropy.
Včera se konal vraní sněm, tedy dámská sešlost, kam patří moje Ljuba a taky zmíněná Ivana. Načež dámám vyprávěla toto:
Byla se mnou na obědě, rozloučili jsme se, já odjel výtahem, ona po chvilce taky. Šla k autu a hleďme, kdepak mám parkovací lísteček? Za ztrátu tam počítají tuším tisícikorunu. Hledala pět minut, deset, čtvrt hodiny. Nakone se vrátila do té pizzerie v druhém patře. Šla k našemu stolu, tam nic nebylo. Načež přišla servírka. Ivana se jí ptala, jestli nenašla parkovací lístek. Ona žádnmý lístek nenašla, ale zato kolegyně našla. Slovní doprovod:
“Ona tu seděla jedna paní, hrála si s parkovacím lístkem a strčila ho do desek jídelního lístku.“
Tak se nakonec ten lístek našel.
A jakou to má pointu?
Závěrem Ivana kamarádkám pravila:
“To bylo tím, že na mě Ondřej hodil tu svoji roztržitost!“
Chápete? Můžu za to já!