Je snadné býti prognostikem
Kdo vsadil na přijetí zvýšení daní podmíněné důvěrou vládě, neriskoval nic. Mantra o kaprech kteří si nevypouštějí rybník je trvale platná. Je tedy velmi pravděpodobné, že Nečas s Kalouskem jejich takzvaný balíček silově protlačí. Pokud ovšem se během příštího roku ukáže, že to dopadne tak, jak to u nás se zdražováním obvykle dopadá, že totiž lidi omezí spotřebu a klesne prodej a tudíž s ním i zisk, takzvaná pravicová politika to bude mít ještě těžší než má.
Zajímavý je vládní projekt postupného uvolňování bezpečného alkoholu. Je to jako kdyby se usnesla, že pytle vypustí blechy, které mají nožičky plus mínus dvě desetiny milimetru kolem normálu. Ten kontaminovaný alkohol je mezi lidmi, postupně ho lidé budou pít a postupně budou umírat. To je tvrdá realita a žádná prohibice s tím nic neudělá. Pokud šlo skutečně o přehmat na výrobní lince pančovaného alkoholu, je třeba zdroj najít a viníky zavřít. Důsledky ovšem potrvají ještě dlouho a na ně by se lidé měli připravit.
Což nic nemění na faktu, že ta hra na prohibici byla nezbytná, že to bylo opatření zcela správné. Získal se jím čas, když už ne důvěra.
Restituce u ledu
Církevní restituce byly odloženy k ledu, i to je dobrá zpráva. Dlouhý nos budou mít ti vyvolení, kteří se těšili na další multimiliardové kšefty. Ono jednou na pohyby majetku jednou dojde, ale teď je na ně zřejmě ještě horší doba než kdykoli jindy.
Čtěte
digineff.cz. Navštěvujte
facebook.com /Digineff.cz
Hledejte Birguse!
Jsem v Kolíně nad Rýnem na ob – roční výstavě fotografické techniky Photokina. Krmím svými poznatky svůj Digineff a abych mohl krmiti, musím chodit do tiskového střediska. Jsou zde dvě, na severu a na jihu, výstaviště je tak velké, že je označováno takto kontinentálně. No a dnes jsem se tu v poledne setkal s profesorem Vladimírem Birgusem, fotografem a mým dlouholetým přítelem. Porozprávěli jsme, já sedl k počítači a pracoval jsem.
Po půl hodině přišel ke měn kolega .H. Ukázalo se, že se též setkal s Birgusem, že mu Birgus dal vizitku – seděli při tom u stolu. Pak Birgus odešel a když pak se J. H. Zvedal od stolu, zjistil, že Vladimír na něm omylem při vytahování vizitek vytrousil tři stovky, které měl v kapse. Tedy tři stovky korun, nikoli eur, to by bylo vážnější. No a já prý abych ty tři kila Birgusovi dal, až ho potkám, protože on sám večer odjíždí.
Tak to je mi situace! Fakticky dlužím Vladimírovi tři stovky. Mám je přichystané, rád bych mu je předal. Zítra budu pročesávat pavilony, je jich tu myslím patnáct, o dvou podlažích každý. Až se vrátím do Prahy, budou se mě ptát, jaké to bylo na Photokině.
Už vím, o odpovím: „Hledal jsem Birguse.“
Mimochodem, neviděli jste ho náhodou někde?