Je to samozřejmě do značné míry sociální problém. Ve zpravodajství jen mezi řádky prokmitne, jací jsou ti lidé, kteří podlehli metylalkoholu. Kdopak asi si nechá nalít tuzemák ze šestilitrové petflašky. Lákadlo je to obrovské - úměrné poptávce a snadnosti výroby. Mimoděk si připomeneme nedávné debaty kolem zákazu používat pro tuzemák název "rum". Skutečná třtinový rum ve své originální ušlechtilé latinoamerické podobě je lahodný likér, náležitě drahý. Ten asi nebude nikdo slopat z petflašky a nebezpečí otravy a slepoty z takového nápoje je nulová. Cenově je to pro většinu lidí nedostupné zboží. Výsledky policejního pátrání jsou zatím nulové. Jistě to není důsledek malé horlivosit pátračů. Svědčí to o rozsáhlosti a nepřehlednosti sítě distributorů falešného chlastu. Bude těžké se dopátrat pravdy, protože od koncových prodejců se dá těžko čekat nějaká spolupráce. Ta totiž automaticky předpokládá podezření z dalekosáhlých deliktů. Jde při tom o váznou věc - nemusí být člověk právník na odhad, že jde o příklad obecného ohrožení. Reakce se zatím omezuje na znepokojení a úžas, pak přijdou i jiné emoce a nápady. Utužení, kontroly, kontroly kontrolorů, výkazy, papíry, razítka.
No a samozřejmě korupce, jako vždy, když se stát do něčeho vloží. Je to proces předvídatelný a asi nezadržitelný, odpovídá logice věci a dosavadní zkušenosti.
Ve výsledku na smrti a slepotě tedy někdo vydělá.
“Jsi po operaci. Znamená to, že se musíš šetřit. Nepřekračuj rychlost 40 km za hodinu, délku skoku omez na dva metry, pokud jde o bojové motýly, nech jim volný průlet.“
“Ano, spolehni se,“ štěkne Nora, odpálí padesátkou směrem k poli, přeskočí třímetrový příkop a pustí se do nerovného zápasu s letkou tří otrlých bojových motýlů.