 |
Policie navrhuje omezit počet dopravních značek. To je vítaná zpráva. Celkový počet značek nebyl zveřejněn, ovšem jejich úhrnná cena musí jít do... desítek milionů? Značky nabízí firma Flex, dopravně inženýrské služby s.r.o. Klasická dopravní značka v jejich nabídce stojí od šesti set do čtrnácti set korun. Jeďte z Kotěhůlek do sousedních Děrovic a dělejte si čárky a ty pak znásobte onou průměrnou tisícovkou. Obcí je u nás přes šest tisíc. To jen pro představu, kolik asi těch značek je, a jaké plivnutí do Stromovky znamená navrhované snížení dvou a půl tisíce značek. Rozsev značek na českých silnicích někdy naznačuje přítomnost mozku šílencova. Když kupříkladu vjíždím po Strakonické na Zlíchově do Prahy, na třech stech metrech se pětkrát změní značení z 50 na 70 kilometrů a zpátky. Je to oblíbená radarová past, policisté nám tam pomáhají a chrání nás schováni za bukem a číhají, kdy někdo ten přechod ze 70 zpátky na 50 přehlédne a pak ho zkasírují. Kdyby policie oznámila úmysl zrušit dvacet tisíc těchto plechových nesmyslů, mohlo by to něco znamenat. Úbytek dvou a půl tisíce vůbec nepoznáme.
Nicméně to dobrá zpráva je. Už proto, že nesmyslnost značení už nenazírá jen pokutovaný motorista ale pokutující policista.
Klaus hájí debilitu
Na Strojírenském veletrhu v Brně se prezident Václav Klaus opět vyslovil proti zvýšení daní. Stalo se to den poté, kdy prasklo, že se Nečas v soukromém dopise Klausovi omlouval za výrok, že „nezvýšení DPH by bylo na hranici debility“. Nečas se ocitá v roli kůlu v plotě, jak kdysi sám sebe charakterizoval Milouš Jakeš. Už nemůže věřit nikomu. Jeho vlastní poslanci mu podtrhávají židli pod zadkem a slídilové jsou schopni vyžvanit obsah soukromého dopisu.
|
Pan doktor přikázal, že Nora má po operaci chodit v aseptickém chalátu do pondělka. Na kontrole jsme byli v pátek ve 14.15. Někdy kolem 16té hodiny došlo k přeměně aseptického chalátu v septický a pak destrukce hygienicko-epidemiologická i fyzická pokračovala. V sobotu, když jsem někoho potkal, nechtěl nikdo věřit, že to nepopsatelné co má Nora na sobě, není ani 24 hodiny staré. Uvažovali jsme s Ljubou, že během dne zajedeme na nový převaz, ale vzhledem k rychlosti destrukce bychom museli v následujících 48 hodinách pendlovat mezi Zvolí a Zbraslaví jaksi nonstop.
No a v pondělí měla nastat ta chvíle, kdy Noru zbavím posledních zbytků těch nechutných tkanin. Připravil jsem si nůžky. Byl jsem bedliv připomínky pana doktora že jí nemám sundavat flastr. Mohla by se poškodit rána, počkejte do konce týdne, on sám opadne. Chystal jsem se k obnažení. Nora nikde. Volám. Nora přichází.
Přichází jako přicházela Afrodité z vln, bez vlákna na sobě. Sama sobě Houdinim, vyskočila v ústraní z té věci.
Pátrám po flastru.
“Jakej flastr?“ ptá se mě němá tvář výmluvnýma očima.
To nic, Noro. Vše zapomenuto, začíná nový život, bez chalátu a bez flastru. Zato s plyšovým krokodýlem.
|