 |
Je dobře, že premiér Petr Nečas navštívil příslušníky naší mise v Afghánistánu. Je to pro ně určitě podpora a také jisté zadostiučinění. Ti lidé vnímají vztahy s vlastní zemí jinou optikou, než turista na pláži na Korfu. Jsou vystaveni strázním vojenského života každý den a přirozeně že riskují i životy, jsou ve válečné zóně. Navíc jde o denervující válku bez pravidel, kde existuje jediná jistota, totiž že nelze věřit prakticky ničemu a nikomu. Na naše vojáky, ať už slouží doma nebo v zahraničí, je třeba se dívat bez heroizujícího patosu, jaký se lepil na pochodující kolony v době masových konfliktů, front a zákopových linií. Ti lidé jsou profesionálové, pracují, dělají práci kterou chce dělat málokdo a která je takové povahy, že ji dost dobře vyvážit penězi nejde. Hlavně potřebují uznání a podporu. Což je přesně to, co premiér učinil a je to důvod, proč je to dobře.
Omyl Martina C. Putny
K významným osobnostem vyjadřujícím se k otázce církevních restitucí se připopjil i literární historik Martin C. Putna. S restitucemi v té podobě jak jsou předkládány k hlasování v parlamentu nesouhlasí a dovozuje to takto:
„Tato formální restituce zmrazí přirozený náboženský vývoj a oslabí
vazbu církevní reprezentace na věřící, protože když bude mít spoustu
peněz, nebude potřebovat lidi v kostelích „
Je to mylný názor a je kupodivu, že ho vyslovil člověk, který žije v tomto prostředí tak dlouho. Spoustu peněz budou mít jednotlivci a skupiny, které se na restitucích přiživí, krátce, které ty zdroje ukradnou. Na církve zbude jen malý díl, odhadoval bych to na 20%, a i to si myslím, že je naivně optimistický odhad.
Ono to ani jiné být nemůže. Napíšu to lapidárně.
Představte si, že jste církev. Najednou dostanete majetek, dejme tomu, ve výši deseti miliard. Co s ním budete dělat? Majetek je starost a péče. Vy spravovat majetek neumíte. Jste církev a obsluhujete komunikaci s transcendentnem. Tak si najmete schopné lidi, aby se o majetek postarali.
No a ti ho ukradnou.
Jestli je bůh ochotný se starat o světské věci, způsobí, že zákon neprojde. Ve výsledku by byli jen ještě více napakovaní grázlové a ještě horší nenálada až nenávist vůči církevnímu životu v Čechách.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
|
Usoudili jsme s Ljubou, že čas dozrál a že se už nebudeme dívat na klenoty světové kineatigrafie na upatlaném displeji iPadu a že si koupime pěknou velkou placatou televizi, nejlíp plasmu. Počkali jsme si na zapršený podvečer a vypravili se na Zličín do Datartu.
Ujal se nás milý a očividně dobře informovaný prodavač a všechno nám ukazoval a vysvětloval a poukazoval na tohle a pak zas na tamto a byl nestranný a do ničeho se nesnažil nás tlačit, podával excelentní výkon. A musel čelit i záludným otázkám.
“Poslyšte,“ ptám se, „tohle je mi divné: máte tu rlzné značkky, Panasonic, Sdharp, Sony, Samsung... A pčo je na té obrazovce vždycky vlevo čtyřka? To je nějaký kód?“
“To znamená čé té čtyři, pane...“ řekl a poprvé ztratil sebejistotu, protože si myslel, že si z něho dělám srandu.
Šli jsme pak dál a měli tam televizor a před ním stojánek s takovým koukáním.
“To je plastická televize. Tři dé,“ vysvětloval.
“Můžu se podívat?“
“Samozřejmě!“
Na obrazovce ve zpomaleném rytmu se rozvíjel květ růže.
Přisál jsem zrak k tomu koukálesu a vidím černou tmu.
“Vono je to nějaký rozbitý! Nebo rozštelovaný, vidím tmu!“ povykoval jsem.
“Skončila smyčka, pane,“ řekl ten dobrý muž tiše a to už věděl najisto, že tohoto podvečera televizor neprodá.
Ale to se změní. Televizor tam koupím. Jak praví Terminátor: „I´ll be back!“ -->