Sbohem, žárovko
Takže nakonec vyhlásili žárovku za zločin proti lidskosti a kdyby se Edison dožil, přidělili by mu třípokojovou doživotní celu vedle Breivika. Se slzou v oku jsem na Aktuálně četl článek kolegy Pavla Barocha o tom, jak přechod na spořivky ušetří rodině čtyři tisíce ročně započítaně cenu těch zářivek, při průměrném svícení 3 hodiny denně. Pokoušel jsem se o výpočet s naprosto nezaručeným výsledkem. Při uvažovaných 12 osvětlovacích zdrojích na domácnost a svícení průměrně 3 hodiny na jeden zdroj jsme na hodnotě 36 x 365 = 13140 světlohodin. Úsporka spálí dejme tomu 5 W, to máme 65,700 kWh, kdežto žárovky, dnes chudák dejme tomu 40 W, propálí 525,600 kWh. Při ceně 4.50 za kilowathodinu mi to vyjde na 2367, kdežto při úsporkách zaplatím necelé tři stovky. Za 12 těles ale zaplatím po 4 stovkách a to je 4500 korun.

Nicméně šedá je teorie a věčně zelený je strom života. V životě platí málo zásad takzvaně spolehlivě a stoprocentně. Jedna ale je tisíciprocentní. Lidi vždycky přijdou na to, co se jim vyplatí a co ne. Spořivky se vyskytly ve výraznější podobě někdy v polovině devadesátých let, tehdy jsem je nakoupil za šílené peníze domů a po dvou měsících popraskaly. Od té doby sleduji, co se kolem nich děje. Ano, je tu enormní tlak ze strany takzvaných orgánů, najmě unijních. Taky bych tlačil, kdybych měl továrnu na spořivky. Co je ale divné je to, že za těch patnáct let cena spořivek v podstatě neklesla. Počítač na kterém píši tento článek před patnácti lety byl technická utopie, ale i jeho dejme tomu náročný předchůdce stál desetkrát víc než je můj současný komp. Cena digitálních foťáků, taky se to těžko srovnává, ale hlesla za patnáct let dvacetkrát, možná třicetkrát. Maličkost: robotický zametač. Coby technický geek jsem ho do domácnosti pořídil někdy před šesti lety. Za tu dobu cena klesla šestkrát. Jen ta cena spořivek je pořád stejná. Proč asi?

No protože ten byznys tlačí strejdové z Evropské unie. Je to radostný pocit mít takhle lidi v hrsti, ale trvale je to možné jen v monarchiích a diktaturách. Unijní projekt byl úžasný, inspirující a efektivní. Degeneroval do příkaznictví a vymýšlení šikany.

Stavte dálnici ze Stockholmu do Istanbulu.

Ale nepleťte se mi do toho, čím svítím na záchodě.

No a protože lidi opravdu nejsou blbí, takové myšlenky vzklíčí v mnoha hlavách a ty hlavy nakonec ten unijní projekt spláchnou a to je škoda, protože principiálně skvělý je.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Pryč od myšilova
Strategie V naší rodině je „strategie“ terminus technicus. Označuje místo, tedy průsečík os dveří do ložnice, koupelny a ke mně do pracovny. Na tento průsečík ráno Nora ulehá, aby o nic nepřišla, všechno měla pod kontrolou a nemohlo se stát, že by se cokoli odehrálo bez jejího dohledu.

Netřeba snad dodávat, že to k hladkosti ranního provozu nepřispívá, zvlášť když má Ljuba nástup v ateliéru v šest hodin ráno (nebývá to často, natož pak denně, nicméně i to se stává). V takovém případě také Nora ulehá na své strategicky vyhlídnuté místo a teprve když se vše uklidní, vrací se na svůj pelech, mimo dosah dopravních cest.