 |
Zaplatím za Ratha čtrnáct mega, ale ne, nezaplatím, toto předvedl zakladatel nadančího fondu proti korupci Karel Janeček. To se odehrálo v den, kdy středočeský státní zástupce se postavil proti soudnímu rozhodnutí nabídnout Davidovi Rathovi možnost dostat se z vazby za jakoukoli kauci.
David Rath by jistě mohl udělat pro pročištění vzduchu hodně dobrého, kdyby se rozhodl promluvit. To jsme ostatně psali na tomto místě krátce po jeho zatčení, že by se dokonce mohl stát miláčkem národa, veřejnost má ráda polepšené hříšníky. Od Karla Janečka to byl nápad v souladu s touto ideou, která se jistě narodila v nejedné hlavě. Ale copak se takto delikátní věci větrají veřejně? Ať je to jak chce, David Rath je z hlediska presumpce neviny čistý, vše je třeba mu dokázat a takovéto veletoče a kotrmelce na veřejné trampolíně jsou přinejmenším nevkusné a silně zpochybňují aktivitu Karla Janečka.
On sám, jako ostatně každý z mužů kteří se v posledních dvaceti letech domohli desetimístných sum, by mohl pro zprůhlednění poměrů udělat hodně. Stačilo by, aby promluvil o tom, co ví on sám a ne aby nutil k promluvě Davida Ratha vidinou zaplacené kauce. Jenže ve vrstvách, k níž Karel Janeček patří, se zásada omerty, tedy mafiánské mlčenlivosti, zachovává stoprocentně.
Nikdo nechce najít v poště prostřelený mobil.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
|
Ano, i na pikolu je třeba si hrát, když po zahradě pobíhají dvě šestileté holčičky, konkrétně naše Dominika a Knéblovic Kačenka. Máme zahradu v japonském stylu, není stavěná na pikolu, nicméně pár skrytých zákoutí se tam najde. Takže jsem zalezl do kouta zahrady pod borovici, do houštiny, kam lidská noha běžně nevstupuje. Vstoupila tam za mnou Nora, zvědavá, co tam dělám – ona samozřejmě tam občas pátrá po stopách nepřátelských kocourů. Našla mě tam ležícího na břiše, ani to není běžný jev.
“Lehni, Noro...“ zašeptal jsem jí.
Okamžitě pochopila a zalehla naprosto předpisově, hlavu mezi předními tlapami, zadní tlapy podél těla, a spolu se mnou pozorovala pobíhající holčičky. Ani nedutala. Věděla, že čím déle v úkrytu vydržíme, tím déle budeme z bezprostředního dosahu jejich jekotu. A to za chvilku předpisového ležení přece stojí, to musíte uznat.