Klaus se dosud choval s opatrnou zdrženlivostí. Ta byla pochopitelná. Vůči Nečasovi má antipatie jen o málo menší než vůči Topolánkovi, kterého sestřelil z premiérského postu a ještě se to svedlo na sociální demokracii – to byl mistrovský politický tah, elegantní podraz, ve kterém označení podrazníka a hlupáka zůstalo na Paroubkovi.
Co se tedy klube teď?
Může to znít fantasticky, ale vstup Věcí veřejných do parlamentu a do vlády byl také zcela fantastický projekt. Klaus si potichu pěstuje stranu svobodných občanů. Je to okrajová formace, řadový volič, který jednou za čtyři roky nacpe urny, o její existenci pravděpodobně toho mnoho neví. Ve věci církevních restitucí se rýsuje skvělá šance, jak zůstat svým postojem na pravici a přitom dělat něco, co je široké veřejnosti sympatické. Sestřelit církevní restituce? To je něco, co zaručeně získá potlesk ze všech stran. No a sám Klaus prohlásil, že tahle restituce není něco, co by bylo v souladu se společenskou vůlí. Velmi závažné sdělení!
Pokud se podaří zviklat dostatečný počet poslanců a Nečas nedá 101 hlas, aby přehlasoval senát, nastane kritická situace. Vláda prohraje bitvu, do které dala maximum energie. Nečasova i Kalouskova pozice bude zásadně oslabena. Nečas tu bude stát s kalhotami do půl stehen staženými, s dlouhým nosem, s šaškovskou čepicí na hlavě. Tak se snažil, i tu milionářskou daň zavedl a teď se mu stane tohle... Jak to vysvětlí svým klientům, kteří se už těšili na stamiliónové zisky z manipulací s církevním majetkem? Ti se budou zlobit, jejda! No a z té vřavy a puchu se začne nořit pravicová formace, která v tomto nesmyslu namočená není a prohlásí sama sebe za alternativu. Na vítězství v příštích volbách to nestačí, ale na vstup do parlamentu s Klausem uvolněným z prezidentské funkce by to stačit mohlo.
Berte to jako politickou sci-fi, ale myslím že tentokrát píši realistickou prózu.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
Analýza: musela vypadnout z auta. Kdy? Když byly otevřené dveře. Kdy byly otevřené dveře? Ještě ve Splitsce, při nastupování, a nahoře na odbočce ze silnice na tu prudkou úzkou cestu.
Následoval telefonát Karlovi, našemu hostiteli, ať je tak laskav a jde se podívat na místo, kde parkujeme. No a my se vydali zpátky tou cestou... a tam nahoře opravdu ta peněženka (s řidičákem a platební kartou) ležela.
A co Karel? Nevolal... Jestli se mu něco nestalo. Nezahynul při cestě na parkovací místo?p>Nezahnul. Šel se podívat na parkovací místo. Peněženka tam nebyla a bál se to Ljubě zavolat, aby to s ní neseklo.
Což mi připomnělo, že onoho peněženkového dne byla ještě jedna sekací příhoda, taky na tom samém místě u moře. Já zaparkoval pěkně ve stínu a když jsme se pak chtěli vrátit domů, ukázalo se, že mě někdo na mém místě zazdil. Velká audina. Málem to se mnou seklo. Nadával jsem a najednou koukám, má pootevřené dveře. Otevřel jsem, nakouknu dovnitř a hele, jsou tam klíčky na sedadle. Tak jsem vlezl dovnitř, nastartoval, jenže ona potvora měla automat. Zpátečka by měla být písmeno R. Hledám R a to už tu byl vyděšený majitel.
Viděl chlapa jak mu leze do auta a málem to s ním seklo.