Je chvályhodné, že se naše vláda prostřednictvím ministra obrany Vondry vzpomínkové akce zúčastnila. Vzpomínka na československé legionáře na Ukrajině přežívá kupodivu i v mladé generaci, která si samozřejmě nemůže pamatovat ani na společný stát. To je snad jediná světlá stránka bojování, že se v něm osvědčují a následně doufejme upevňují pozitivní lidské vlastnosti.
Dodejme maličkost, která nemůže zpochybnit nic co bylo výše uvedeno. Nicméně není ni dost vznešeného ba velebného, aby to nemělo komickou stránku. Ministr Vondra v roli kladeče věnců dal lepšímu, že on sám taky trochu z Zborova bojoval: jeho prastrýc tam málem přišel o nohu. Takže se taky přihlásím. Taky jsem trochu u Zborova bojoval. Nedávno jsem šel Všehrdovou ulicí, která na Zborovskou navazuje, a kdybych nebyl zůstal na chodníku a šel po vozovce a řidič měl zavřené oči, přejelo by mě auto.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
Nejvíc je stříbrných aut, hodně jezdí černých. Z barevných je nejvíc červených. Takže jsem dítěti nabídl, aby si vzalo červenou barvu a já že budu mít modrou. No a dítě jásalo, dědeček byl bit jak žito.
V neděli jsme opět jeli autem. Hned za Zvolí jsme potkali červené auto. Jásot: „Jedna nula vedu!“
Ale pak pink, pink, pink, první modré auto, druhé a za tím třetí. Ujal jsem se vedení poměrem tři jedna. Načež zezadu křik:
“Červenou jsem měla včera, dneska chci modrou!“
Proboha, aby z ní jednou nebyla politička!